Hranice impéria Jana Kotouče
Centrální impérium má problém. Jaký? To si povíme v recenzi, která se věnuje prvnímu dílu s názvem Hranice impéria.
Jan Kotouč je jeden z nejplodnějších autorů domácí fantastické scény. Má na kontě již 17 knih a pilně pracuje na dalších. Zatím co milovníci sdíleného světa J.F.K. si jej mohou pamatovat díky knize Invaze, fanoušci alternativní historie ho milují pro jeho sérii Nad Českými zeměmi slunce nezapadá. Ale ačkoliv jsou právě České země jeho nejúspěšnější knižní řadou, Jan se věnuje především žánru military space opera. Té věnoval nejen zatím osmidílný Sektor Hiramo, ale také čtyřdílnou sérii Centrální impérium, jejíž poslední díl vyšel letos u Fantom Printu. Já se chci ovšem vrátit na úplný začátek téhle série a podívat se pod pokličku prvnímu dílu s názvem Hranice impéria.
Long, long time…
Kdysi dávno se lidstvo navzájem málem vyhladilo. Před úplným sebezničením jej zachránila mimozemská civilizace Protektorů. No, ne, že by Protektoři byli nějací mírumilovní lidumilové. Ostatně za to, že pozvedli lidstvo ke hvězdám, si vybrali krutou daň. Na stavbu a provoz hvězdných bran spotřebovali spoustu organického neuronového materiálu. Laicky řečeno na stavbu a provoz takové brány bylo potřeba zabít a vzít mozek dvou miliónů lidí. Zároveň Protektoři podporovali takzvaná vylepšení. Díky manipulaci s lidským genomem Protektoři modifikovali budoucí kolonisty. Z nich se pak stali takzvaní vylepšení. Lidé s vyšším intelektem, zostřenějšími smysly, vyšší odolností těla a lepšími reflexy. Hlavním centrem impéria Protektorů se stal Hub, planeta, která se zároveň stala dopravní křižovatkou a sídlem císařského rodu. Císařský rod byl vlastně správcem všech Protektory dobytých světů. Jenže pak přišel rok 2530 a s ním agresivní civilizace Silmanů. Tak začala Finální válka. Silmani a Protektoři se navzájem skoro vyhladili, a když se dva perou, třetí se směje. Tím kdo se smál, bylo lidstvo v čele s císařem. Tak vzniklo Centrální impérium.
Nyní se píše rok 2715. Jedním z příslušníků císařské rodiny je Daniel Harkenson. Člen rozvědky loďstva neboli hvězdné flotily. Mladý analytik se právě chystá zaujmout své místo na palubě komunikační lodi Hermes a vyrazit na první čistě diplomatickou misi. To, že se to celé zvrhne, by bylo jasné i lidem s IQ nižším, než má císařův synovec. Jak ví každý student historie, žádné impérium není věčné, a i to centrální má vnějších i vnitřních problémů víc, než je zdrávo.
Na začátku knihy zastihneme mladého Harkensona v kasinu Miriáda. Tam nám autor nabídne takřka Bondovskou scénu s přepadením herny. Zdá se, že tu máme zaděláno na skvělou vesmírnou bondovku se sympatickým hrdinou a vtipným robotickým bodyguardem. Jenže pak čtenář spolu s autorem zabředne do historicko politické kaše, ze které se jen horko těžko dostanou. Poměrně dlouho tedy trvá, než se Harkenson konečně nalodí na palubu Herma a vydá se na svou první misi. Autor nás záhy seznámí s hlavními záporáky, provede první bojovou akcí, a po nějakých těch politických tanečcích přivede k velké finální bitvě. To, že se v téhle pokerové partii bude hrát o osud planet je nasnadě.
Předností Jana Kotouče jsou vesmírné bitvy a bojové akce. Ty zvládá na výbornou a umí je opravdu čtivě podat. Bohužel mezi každou z těch nemnoha pěkně vygradovaných akcí jsou spousty stran vaty, toporných dialogů a opakování věcí již jednou napsaných. Příkladem budiž akce na planetě Lundin, kterou hrdinové probírají snad dalších dvacet stran po jejím ukončení. Tady vidím chybu v redakci. Stačilo to trošku seškrtat a dopsat pořádné dialogy, a bylo by zaděláno, ne-li na špičkovou, tak alespoň na lehce nadprůměrnou space operu. Je to skoro smutné, že tolik místa v příběhu zabírají informace, které si můžeme ve stručnosti a přehledně přečíst v dodatcích v samém závěru knihy. Druhým problémem jsou postavy. Je jich příliš mnoho a dozvíme se o nich strašně málo. Kotouč má sice zmáknutou štábní kulturu a v hodnostech se vyzná, ale k čemu to je, když si čtenář k většině posádky Herma nemá šanci najít vztah. Přitom postavy mají co nabídnout, a kdyby autor rozehrál víc vztahových linek, jako je ta mezi Danielem a novinářkou Hillou Ebanovou, byli by členové posádky čtenáři mnohem bližší.
Hranice impéria jsou prvním dílem čtyřdílné série. Já jen doufám, že ty ostatní díly budou lépe vyprávěné, než ten první. Přál bych to autorovi, Danielu Harkensonovi i všem čtenářům kterým je space opera blízká.
Hodnocení: 75%
Jan Procházka
Jan Kotouč: Hranice impéria
|
Série |
|
|
Žánr |
|
|
Vydáno |
2019, Fantom Print |
|
1. vydání originálu: |
2019 |
|
Počet stran |
384 |
|
Jazyk vydání |
český |
|
Autor obálky |
|
|
Vazba knihy |
měkká / brožovaná |
|
ISBN |
978-80-7594-028-5 |
Kam dál?
Přečtěte si další zajímavosti, originální články a objevte zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.