Výcvik dětí ve vesmíru neboli Sci-fi úplně klasická
Když vyrostete v sirotčinci na zaostalé planetě Písečnice, nemáte zrovna super vyhlídky.
Tom Nebula, hrdina románu Václava Dvořáka (*1976), který je jinak docentem na liberecké vysoké škole, vyrostl v sirotčinci na planetě zvané Písečnice a zdejší doly zná jako málokdo, i když mu teprve bude dvanáct let. Nebulův původ je obestřen tajemstvím a jeho životní perspektivy se zdají nevalné. Už na první stránce knihy jej nicméně osloví „zelenooká“ sedmiletá Lucka, dceru důlního mistra.
Co víc, nad planetou se vynoří mezihvězdná loď a chlapec obdrží pozvání na palubu. Může i nemusí zůstat, musí se rozhodnout sám. Chceš studovat vesmírnou akademii a prodělat zkoušky a testy? Chceš se nakonec stát kosmickým „pátračem“? Tak zní otázky na tělo.
Děti v kosmu
Děti už do kosmu vsadili mnozí autoři a nebylo to vždy jen v příbězích dětem určených, ale Václav Dvořák míří hlavně na tento segment čtenářstva. Z klaustrofobních chodeb pod povrchem planety, kde je Tomáš prospektorem hledajícím nová ložiska, vzlétne po úvaze mezi hvězdy i komety a my dál už sledujme přímo „klasický“ příběh osamělce, který se včleňuje do kolektivu, učí jistému drilu, postupně (ale rychle) nalézá přátele a nakonec rozluští záhady vlastní minulosti.
Dvořákův příběh je sice úvodem připsán „všem statečným kosmonautům“, ale autor to sousloví proložil přívlastkem „malým“. Odpovídají tomu také barevné ilustrace a obálka knihy od Jakuba Cekla. „Pro čtenáře od devíti let,“ dočítáme se navíc na přebalu. A publikace je věnována „Lucce, Máťovi a Štěpovi, kteří tenhle příběh četli jako první,“ ale rovněž autorovým rodičům, kteří... si jej „přečtou v jiném vesmíru“.
Písečníci po česku
Václav Dvořák svůj román rozčlenil ve třiadvacet kapitol, jejichž názvy poukazují ke „staré škole“ ryzí nebo takzvaně „tvrdé“ science fiction. Tituly kapitol se navíc stávají až běhounkovskými signály líčených tu událostí: Hvězdné děti, Kodex Singularity, Jak přežít ve vesmíru, Dveře vesmíru dokořán, Písečníci (ti ale nemají nic společného s monstrózními písečníky hororové sci-fi povídky George R. R. Martina), Turnaj začíná, Bludný asteroid, Červený kód, Poslední zápas v gravibalu, Skrz ohon vlasatice…
Vše tu již bylo?
Dvořákův příběh je původní, ale samo sebou se neubránil tomu, aby nevyvolával dlouhou řadu asociací na to, co už bylo na poli žánru SF vylíčeno; tomu se ovšem dnes už takřka nelze vyhnout. Gravibalový turnaj zde navíc (vzdáleně) upomíná na známé turnaje z Harry Pottera a lety či průlety „kaňony“ zase na Hana Sola a Star Wars, ať už to byl autorský záměr nebo nikoli. A vlastní děj? Dosahuje až charakteru hry anebo sady zkoušek. Události, které hrdinové prožívají, bývají totiž součástí rafinovaného výcviku, čímž se místy takřka ocitáme v obdobě hry počítačové. Na životě dětí ovšem záleží a dává se na ně zatroleně pozor, i když také ke zraněním dochází.
Když kniha končí, úplně vše vysvětleno není, a finále působí, jako by měl následovat další díl. Bude? Těžko odhadnout. Lze však říci, že v technologické rovině jde o propracovanou vizi, která přitom nezabíhá do zdlouhavě přehnaných výkladů, a v níž - mimo jiné - stačí krátce říci, že během hibernace se za 27 roků zestárne pouze o deset dní.
A osobní roviny? Jedná se především o vztah dvou dětí, který, jak to vypadá, během dalších dvou až pěti let vyústí v dospělejší už lásku. V tomto smyslu tedy jde takřka o romantický příběh osudového vztahu.
Varování čtenářům
Před následující ukázkou vyslechněte už jen dvě upozornění. To první se dá přitom chápat až jako dloubanec. A jak že zní? Inu, někteří potenciální vnímatelé této knihy (která dle autorova tvrzení vznikala pět let) mohou být od její četby odrazeni, otevřou-li svazek nejprve na závěrečných stránkách pokrytých stovkami jmen, která jsou přizdobena přídomky typu členové posádky, kadeti, poručíci, cestující první třídou, navigátor, major, kapitán, admirál… Převrstvil Dvořák román přemírou postav? Ale kdepak a nemylme se. Nejedná se o aktéry fiktivního příběhu, ale o lidi, kteří podpořili „projekt“ tohoto díla.
A druhé upozornění? Následující ukázka prozradí o knize sice jen něco, ale možná přece dost, takže toužíte-li román plně vychutnat, nelze ukázku doporučit k přečtení.
Ukázka:
Tomáš šťastně poslouchal povídání svých kamarádů a v duchu si přehrával všechny chvíle, které s nimi strávil. Pak si na něco vzpomněl a otočil se na Primalucu.
„Jak to vlastně bylo s našimi cvičnými evakuacemi? Jak Dominus a ostatní dokázali přijít vždycky první a ze začátku dokonce v uniformách?“
„A proč jsi přestal dělat Fraxinovi asistenta?“ přidala se Alice.
Ostatní Písečníci ztichli a obrátili pozornost na Primaculu. Tohle chtěli vědět všichni!
Snědá dívka se zarazila a sklopila pohled. „Kodex Singularity,“ utrousil suše Sao Bang. Ať už šlo o výmluvu, nebo ne, na odhalení ignisanského tajemství si budou muset ještě počkat.
Když po snídani naposledy vešli do hangáru, sevřelo se Tomášovi hrdlo. Singularita se na téměř celý rok stala jeho domovem a teď se mu ji nechtělo opustit, i když věděl, že se loď akademie za pár hodin znovu spojí s Poutníkem. A také pocítil lechtání v břiše. Za chvíli uvidí Lucku.
Zamávali Jasonovi, a sotva se usadili ve člunu, vylétli z přechodové komory a ucítili stav beztíže. Průzory člunu byly překryté, ale když nahlédli do pilotní kabiny, uviděli za ztmavenými okny temně rudou Sigmu, která zabírala celý výhled. Co nevidět se na své dráze dostanou nejblíže středu soustavy a odstartují k další hvězdě.
Let byl krátký, ve člunu se ani nestačili rozkoukat a už přistávali na Poutníku, v doku pro Singularitu. Všech na palubě se zmocnilo vzrušení. Budou na ně čekat rodiče?
Čekali. Hala před dokem byla zaplněná hučícím davem studentů a vítajících sourozenců, rodičů, babiček, dědečků, tetiček, strýčků a kdovíkoho ještě.
„Tatí!“ vykřikla Jana, sotva vystoupili, a hrnula se směrem k panu Kometovi, který byl se svými vousy nepřehlédnutelný. Hned vedle něho stáli pan a paní Korónovi. Tomáš ale marně přes hlavy ostatních vyhlížel Lucku. Když přišli blíž, uviděl vedle nich stát cizí holku, ale Lucka nikde nebyla.
Alice se vrhla do náruče rodičů. Tomáš si všiml, že se ta cizí holka na něj dívá, a najednou ji poznal. Vždyť to byla Lucka! Pamatoval si ji jako malou vystrašenou holku s vykulenýma očima, oblečenou do hrubé košile a sukně ze Zaprášené Lhoty. Jenže místo ní tady stála dívka vyhlížející jako každé jiné dítě na Poutníku, klidná, uvolněná a sebevědomá.
Byla to ona, a přece úplně jiná; neměla copy, krátké vlasy jí trčely do všech stran, byla vyšší, než si pamatoval, a také v obličeji se změnila. Připadala mu skoro jako Alice nebo Jana a okamžitě zavrhl myšlenku na to, že by ji objal. A bylo poznat, že Lucka je z něho stejně vyjevená jako on z ní.
Usmála se a na okamžik odhalila mezeru po chybějících předních zubech. Pak si pusu rychle schovala rukou a celá zčervenala.
„Mám pro tebe tvůj kamínek,“ vzpamatoval se a chtěl si řetízek přetáhnout přes hlavu.
„Nech si ho,“ zarazila jej Lucka a zvedla přívěšek na krku. „Zvykla jsem si na ten tvůj.“
Paní Korónová Tomáše objala a dala mu pusu na tvář. Díval se, jak se stejně vítá i Alice s Luckou, a uvědomil si, že jsou vlastně sestry.
„Děti moje,“ spustila maminka Alice, „musíte být na sebe opatrné. Prožili jsme s tatínkem nekonečné hodiny, než nám přišel samotný admirál říct, že vás našli.“
Rodiče vyprávěli, co dělali celý rok na Poutníku, a všichni už spřádali plány na prázdniny.
„Ty budou až za bůhví kolik let,“ pronesla Jana otráveně a měla pravdu. Už zítra se měli uložit ke spánku v hibernačních sálech a probudit se až v dalším planetárním systému. Pan Kometa se jim snažil vysvětlit, jak Poutník načerpá energii ze slunce, ale moc tomu nerozuměli.
A hlavně měli jiné starosti. Oslavy, které probíhaly po zbytek dne na celém Poutníku. Lidé se loučili před dlouhým spánkem a Tomášovi z toho veselí šla hlava kolem.
Pozdě večer zamířili všichni do kajuty Korónových. Pozvaná byla samozřejmě i Jana s panem Kometou. Paní Korónové se podařilo sehnat ingredience ještě z Písečnice a navařila a napekla všeho tolik, že to ani nemohli sníst. Hrozilo, že budou muset jídlo vyhodit, nebýt ovšem Olleho, přesně o půlnoci provedl neohlášené přepadení i se svým bráškou Hubertem. Doprovázeli je Redly, Sao Beng a také se k nim přidaly Agnes a Adelgunde. Převrátili apartmán naruby, všechno snědli, ale budiž jim ke cti, že spoustu jídla také donesli.
„Nemůžu se dočkat prázdnin,“ huhlal přežvykující Olle. „Konečně vám budu moct ukázat všechno o naší planetě. Myslím, že výuka o Gardlandu se na akademii velice zanedbává!“
„Já se těším zase na Singularitu,“ pronesla Alice zasněně. „Teď, když vím, že jsem zdědila léčitelské nadání, chci se tomu pořádně věnovat. Naučit se o tom úplně všechno, víte?“
„Ty jsi nemožná,“ smála se Jana a kroutila nevěřícně hlavou. „Chápete? Ve druháku dostaneme skútry! Víte, co je zrychlení dva Gé? Vyrazí to z vás duši!“
„A co ty, Tomáši?“ zeptal se Olle. „Na co se nejvíc těšíš?“
„Já?“ Tomáš si uvědomil, že je mu vlastně úplně jedno, co bude po probuzení dělat. Hlavně když u toho budou jeho kamarádi.
„Doufám, že obnovíme Písečníky,“ řekl a ostatním se jeho nápad zdál být docela dobrý.
„Jednu věc pořád nechápu,“ řekl najednou Olle zadumaně. „Jak se vám vlastně povedlo proletět chvostem komety?“
„To bych taky ráda věděla,“ přidala se Jana. „Bylo neskutečné, jak nás všechny šutry míjely.“
Tomáš sklopil oči. Už je to tady zase. Jako v Zaprášené Lhotě. Zase si všichni okolo všimli, že je divný! A on svému smyslu přitom pořád nerozumí. Už všechno vypadalo špatně a pak najednou… Ani admirál nic nedokázal vysvětlit!
Nakonec na Olleho otázku odpověděla Alice.
„Jsme živí jen díky tomu, že pilotoval nejlepší pátrač na Singularitě!“
Tomáš zvedl hlavu a jeho pohled se střetl s ostatními. Všichni pokyvovali na souhlas a v jejich očích četl neskrývaný obdiv.
Václav Dvořák: Písečníci a bludný asteroid. Dobrodružný sci-fi román pro děti a mládež. Ilustroval Jakub Cenkl. Vydal Václav Dvořák. Místo vydání neuvedeno. 2018. 376 stran
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.