Libor Marchlík: Trendy jsou o ničem

 

 

Ale vůbec ne, žádná zábava, já ten krok rovnou vynechávám a zamítavé maily se ani nenamáhám psát :-). A bavím se tím, že všude rozhlašuju, jak celý den nedělám nic jiného, než že rozesílám zamítavé maily autorům :-).

 

Začnu tím posledním – ano, je to práce snů. Hltal jsem scifíčka snad od okamžiku, kdy jsem začal číst, což vzhledem k mému věku bylo v hlubokém totáči. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu mít vlastní nakladatelství. A můj pracovní den? Golf mě nebaví, rukopisy nečtu, kafe piju jen občas a jsem zatvrzelý nekuřák, já vlastně nemám ani to kožené křeslo :-). Máš celkem divné představy o práci nakladatelů, ale teď jsem si uvědomil, že si nedávno zpovídal Roberta Pilcha a je mi to už jasné :-).

V reálu je to u mě tak, že dorazím ráno, dám snídani a začnu se probírat maily. Pak už je to podle aktuální situace, ale zhusta jde o nahánění termínů od překladatelů přes grafiky po tiskárny, proložené mailováním s agenty případně autory samotnými. Mou velmi „oblíbenou“ činností je placení faktur, na to se těší všichni ve firmě, protože prý potom vypadám, jako bych platil vlastní krví a mají ze mě ohromnou srandu. Takto totálně vyčerpán se nějak přesunu k obědu, abych po dvouhodinovém šlofíčku (joke!!!) vyrazil směrem k domovu. Pochopitelně doma se neflákám, takže načítám rukopisy nebo korektury (to už joke není). Ale pro mě to vlastně práce není, spíše něco jako koníček.

 

Úplně stejnou jako ta největší hvězda. Touto otázkou začíná hodně průvodních dopisů zaslaných rukopisů, na kterou odpovídám vždy stejně – jméno pro mě není rozhodující, tím je jen a pouze kvalita textu. Jako příklad mě napadá třeba takový Honza Kotouč – neznámé jméno :-))), ale militarky píše výborné, tak jsme si plácli. (Kdo nepochopil toho smajlíka, tak upozorňuju, že šlo o srandičku, naopak jde o velmi známé jméno a určitě ho někdy v budoucnu budeš taky zpovídat.)

 

Víš, že vlastně funguje? Pokud mi třeba výše vzpomínaný Honza Kotouč doporučí nějaký text, tak už to zaručuje nějaký standard kvality, takže je větší naděje, že nebudu plýtvat časem na něco nevydatelného. Ale tím nějaký kamarádšoft končí, pokud to dobré není, k vydání nepomůže, ani kdyby za to orodoval Kulhánek nebo Kyša, ehm, sorry, Kotleta...

 

Tady bych utrousil jedno moudro (můžeš ho klidně šířit dál) – je to jakýkoli měsíc, kdy konkurence toho vydává daleko méně než já... :-).

 

Nechci to moc rozmazávat, ale jak moc jsi si jistý, že waterboarding je extrémní sport? Každopádně to pozvání na společnou dovolenou na Lipně odvolávám...

Jiné extrémní sporty to určitě nejsou, na to se mám ve svém pokročilém věku moc rád :-). Dávám přednost poklidu rodinného krbu, v létě se realizuju u opravdového krbu, tedy vlastně grilu. V poslední době jsem přišel na chuť cestování a tak se čas od času vydávám za exotikou.

 

Na takovou lehce úsměvnou otázku odpovím docela vážně – dělat si srandu z čehokoli, je jedno jestli je to trpaslík nebo arogantní tenistka, je naprosto v pohodě. A už jen úvahy o tom, jestli je to vhodné, signalizují, že je něco špatně.

 

Trendy jsou o ničem, za pár let bude letět něco jiného, ale kvalitní, chytlavý příběh je věčný.

 

Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale já už prakticky mám vše, o čem jsem před mnoha leta ani nesnil. Z nuly jsem vybudoval největší žánrové nakladatelství u nás, mám práci, která mě finančně zajistila a je současně i mým koníčkem. Jsem hrdý otec, jehož děti (nebo minimálně aspoň jedno :-) chtějí pokračovat v jeho šlépějích, takže mám životní cíle splněné. A teď si jen toho všeho užívám.

 

Protože jsem teď musel zapátrat v paměti, tak to asi moc často není. Čas od času se mě některý ještě zkouší přesvědčit, že jsem jen nepochopil jeho geniální text, ale je to vždy slušnou formou a po jednom, dvou mailech to končí. Možná i proto, že jim doporučím Brokilon, který prý zrovna hledá nadějné domácí autory… :-)

Hmm, Zuzka Strachotová... Znáš knížku Tříska v božím oku? No, tak to na ni sedí, jen to boží oko zaměň za jinou část lidského těla :-). Ale vážně, Zuzka je urputná, ale vždy si šla za svým s maximálním nasazením. Nicméně díky tomu, že já jsem na vrcholu firemního potravního řetězce, tak nejvíce si se Zuzkou užila její redaktorka, Petra Kubašková, která by možná na toto téma měla daleko více co říct...

 

Tak to jsi levnější než pražští taxikáři :-), to beru. A podíváme se někam do budoucnosti, do okamžiku, kdy se lidstvo poprvé setká s jiným mimozemským druhem. Tohle mě fascinovalo od prvních okamžiků, kdy jsem „čichnul“ ke sci-fi. Proto i po těch letech mezi mé nejoblíbenější knížky patří třeba Troskův Zápas s nebem. Krásně naivní, ale mimozemšťany se to tam jen hemží :-). Prostě bych se rád s pravými ufouny setkal naživo. Tak startujeme, ne?

 

Protože tvé rozhovory sleduju, tak jsem věděl, že to přijde. I tak ale mám problém něco hnusného vymyslet. Až mi nakonec pomohl Petr Heteša a svou hnusnou otázku najdeš na konci rozhovoru.

 

Já na to škatulkování moc nejsem. Spíše ti řeknu, že jsem byl nadšený z Herbertovy Duny, Simmonsova Hyperionu nebo Campbellovy Ztracené flotily a ty už to do nějakého šuplíčku napasuj.

 

To je zákeřná otázka, protože mě nutíš do obdoby sofiiny volby. Nevím, jestli jsem měl štěstí, nebo je to u zahraničních autorů běžné, ale každý z nich byl super. Ať to byl Richard Knaak, Markus Heitz, Patricia Briggs nebo Larry Correia, všichni byli perfektní a ohromně sympatičtí. No, když nad tím teď přemýšlím, tak možná o kousek vyše je Larry Correia, protože je to sexy chlap a je mi prý podobný (kdybych si oholil hlavu) :-))).

 

Rád bych, ale Martin Fajkus mi jasně řekl, že jsem mrtvý muž, pokud někde dám k dobru, jak se cpal ke mně do hotelové sprchy pod záminkou, že si jde přeprat ponožky. Takže bohužel, historka nebude.

 

Přiznám se, že zrovna horor je pro mě terra incognita a u knih jsem zamrzl někde u Drakuly, ale i tak by mě zajímalo, co způsobí, jaký impuls musí člověk dostat, aby se z něj stal hororový spisovatel?

 

Tak nejdříve slibovaná hnusná otázka – proč si mi takovou dobrou otázku nepoložil sám? Dochází invence?

A zpět k odpovědi – ze všeho nejdříve musím Petra Hetešu pochválit za fakt dobrou otázku a za odměnu mu posílám nabídku na změnu nakladatele :-).

I když je to téma pomalu na samostatnou přednášku, zkusím být stručný. Já mám to štěstí, že dobře prodejné fláky jsou současně mým šálkem čaje, takže nemusím jít do kompromisů. Díky tomu mám finančně pevné základy a můžu více riskovat při volbě nových titulů a případné propadáky mě nepoloží. A že každé nakladatelství ty propadáky má.

 

Kdyby spoře oděné čtenářky měly zájem o setkání se zachovalým, dobře zajištěným předním českým nakladatelem, tak jim vzkazuju, že z toho bohužel nic nebude, leda že bych díky tomu tvému stroji času omládl o takových dvacet let :-).

 

 

- - -

Na Libora Marchlíka plně vybalil zbytnělou invenci Michal Březina, Vanili.cz