KREV TEČE Z KAŽDÉ STRÁNKY
14.02.2019
Ne-recenze nejnovějšího knižního počinu Haniny Veselé
Když se mi dostala do ruky kniha Haniny Veselé – Krev teče vždycky červená, myslel jsem nejdříve, že se jedná o příručku pro začínající mediky. Jenomže, při bližším ohmatání očima jsem zjistil, že se jedná o kulantní fantasy, o jakýsi řízný mix Hry o trůny a Pirátů z Karibiku – alespoň jak uváděla anotace na zadním obalu knihy.
První dojem na vás udělá, že má kniha pevnou vazbu, což jí samozřejmě nesmírně sluší, a když nesměle sundáte barevný přebal s nepříliš zdařile zhotovenými nápisy (au), ucítíte ve svých vlhkých dlaních zcela parádní, minimalisticky řešené, černé desky. Snad si řeknete, že měla jít kniha do oběhu bez onoho ppppřebalu, rovnou na tvrdo, jak se mezi uctívači Johanna Gutenberga říká. Ale co už. Ostatně, ilustrace je fajná, knihu stejně rozevřete a hned na vás dýchne několik zdařilých mapek pana Lukáše Bunnyho Králíka. Užuž se chcete začíst. Možná vás ale zdrtí i obsah v úvodu – je tam víc kapitol než členů ruského pěveckého sboru! Ale aby ne, však má kniha dobrých 640 stran, navíc hustě popsaných. Patologičtí čtivci si určitě přijdou na své. Tolik k prvním dojmům.
Samotný příběh dál rozvíjí celkem dramatický osud dobře známé telepatky Magnólie, ale jsem si jistý, že se dá tato příručka pro mediky… pardon! ...toto skvělé fantasy číst jako samostatná kniha bez erudice v Haniných předchozích textech (Magnolie & démon. Mytago 2013, Drak bere vše. Mytago 2015). Prostě se nebojte, všechno stejně dává smysl. Z toho je patrné i to, že si autorka s textem mimořádně vyhrála. Co si budeme povídat, napsat tak velký, tak komplexní příběh, rozehrát hlavní i dílčí dramata na tolika stranách, to není jen tak. To už chce nějaký kumšt, abyste udrželi v opratích čtyřspřeží, kterým hodláte převálcovat knižní trh malého rybníčku zvaného Česko.
Nuže, pěkně plynule se nám před očima rozplétá drama rozpadající říše, celá škála mocenských intrik i diplomatických jednání, a na scéně se, dříve než řekneš Ždiboj Blaguna, objeví čtyři postavy, nosné pro celý epos. Nejprve se seznámíme s princeznou Sagjidarou, která je myšlenkami na cestách do dalekých krajin, slečna je navíc takové abych tak řekl přetrhdílo. Narazíte na starého známého arcimága Zvina, který vám bude náramně sympatický, pokud třeba doma hrajete šachy sami se sebou. Dále samozřejmě vstupuje do hry zrzka Magnolie, která se s nikým nikdy doslova nepárala, v tomto příběhu ji však zastihneme v okamžiku, kdy po tom všem dobrodružství baží spíše po klidu (ale oni ji vtáhnou do tance, nebojte). A konečně záhadný mistr Jagoda (rusky jahoda, kdybyste nevěděli), v jehož očích žne touha po pomstě. Těch postav je tam samozřejmě víc, jak v listopadu na Albertově. Co jsem proto velmi uvítal, tak jmenný rejstřík na konci knihy, ale nejen ten. Autorka vám pomůže trochu se i zorientovat v dějinných souvislostech, z čehož nabudete dojmu, že to s vámi myslí přinejmenším dobře. Tolik k obsahu.
Zdráhám se srovnání, zda se kniha plná hemoglobinu může rovnat s Hry o trůny, zda strčí do kapsy Piráty z Karibiku i s celou flotilou Východoindické společnosti. Proč pořád něco srovnávat? Já byl spokojen i bez porovnávání.
Možná vás ale bude ze začátku mást lavina jmen a možná šokovat určitá překvapení, ale… Přátelé, kdo si potrpí na brilantně propracovaný svět, kdo se chce pořádně začíst a trochu s knihou zablbnout pod dekou, kdo se nebojí trochu ostřejšího stylu, měl by tohle sympatické dílo prubnout v každém případě. Správná dračice i správný trvdolín ať se nebojí pustit chlup a dopřeje své knihovně další pěkný přírůstek. Modří už vědí. Tolik závěrem.
OCHUTNÁVKA:
„Spíš s mou matkou,“ prohodil lord arcimág.
„Spím s mnoha ženami. Baví mě to,“ odpověděl a zaposlouchal se do deště. Stříšku zahradní besídky bičovaly proudy vody. Schválně si vybral takové počasí. Šel sem, protože doufal, že ho tu nebudou rušit palácoví otroci, falešní přátelé, ani najatí vrazi. Seděl tu za deště, kouřil vodní dýmku a myslel na minulost; na všechny chyby, které udělal. Vrátit zpátky deset let. Možná by stačil jistý okamžik. Jedno rozhodnutí, a dnes by byl v bezpečí, a někdo další mohl žít.
Ale čas nejde vrátit. A tak předstíral klid, pokuřoval, pil víno a čekal, až si pro něj přijdou. Možná, že nepřijdou, pomyslel si. Smrt by mohla číhat v poháru. Nebo zvolili tabák? Měli to vyřídit na moři, ale oni si počkali, až vystoupí na břeh. Uškrtí ho ve spánku.
Osud je děvka.
Pohlédl na své ruce. Smáčené v krvi; byl katem i vrahem. Konal spravedlnost, nebo pomstu? Bozi vědí… Teď už chtěl jenom klid. V duchu zaúpěl. Proč v jeho životě nic nefunguje tak, jak má?
„Kdo další to ví?“ zeptal se arcimága.
„Že spíš s mojí matkou? Pár osob…“
„Víš, že tak jsem to nemyslel.“
INFO O KNIZE:
Autor: Hanina Veselá
Formát: 205 x 135 mm
Obálka: Martina Pilcerová
Ilustrace: Kristina Haidingerová
Mapy: Lukáš Bunny Králík
Sazba: Jakub Maruš
Počet stran: 640
Rok: 2018
Isbn: 978-80-87761-41-0
- - -
Do Plaveny se znovu vydal a recenzi napsal Michal Březina
- - -
Do Plaveny se znovu vydal a recenzi napsal Michal Březina
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.