King of the Bongo a Četa v akci

„Přistáváme, džentlmeni! Připravte si Olympusy, bude to pěkný v tom poledním slunci!“ zařval uskřinutý hrdina s vizáží zženštilého dvojníka nepovedeného Thorova bratra a zkontroloval své pěstěné nehty, načež z vrtulníku vystrčil svou roztomilou kebuli, aby závan ostrovní hniloby jemně rozčísl jeho banánový přeliv.

Z přistání nic nebylo. Dřív, než někdo řekl: „Co tu kurva dělá Loki?“, do hry vstoupil král záhadného ostrova, Kong, několikrát se ohnal kolem sebe a rozmetal celý Airborn z Da Nangu. Hoši pak naskákali do bažin a zaujali bojovou pozici. Místo Čárlího však na ně začala dorážet podzemní monstra, z kterých se jednomu sevře kukátko.

OBR BOBR, BARAKA A BRATR Z DONUCENÍ

Vietnam je svině a nejvíc ze všeho miluje americké plukovníky. Ano správně, bystřejší už vytušili. Dělá z nich magory. Zblbnul Waltera E. Kurtze, sejmul i Packarda v podání Samuela L. Jacksona. A tak se nám tam partička za doprovodu hitů od revajvlů z kredence potuluje poněkud špatným směrem. Kříženec gorily a rozhledny dělá, co může, ale ne, lidi jsou halt blbý. Jdou za datlem vedoucím a přitom můžou způsobit tu fujtajbl ekologickou katastrofu globálního rozměru. Ano, to všechno je film Kong: Ostrov lebek. Husté, že? Ale to nevadí, divák si chrochtá blahem – alespoň doufám, že blahem, že se chudák nezakuckal popcornem, když se tam objevili ti veganští domorodci, co pět hodin zarytě mlčeli jako můj Windows7 po odstranění malwéru.

Naštěstí přichází na scénu solidně upovídaný Robinson Crusoe v podání celkem sympatického Johna C. Reillyho, který očividně bez Pátka docela sexuálně hladověl a jinak vzrušující časy trávil nudnou stavbou říční lodi. Dojde ke zvratu a tak i těm posledním zarputilým fanouškům filmů Woodyho Allena a jeho školy těžce uchopitelné hloubky psychologie dada humoru Manhattanského prostředí došlo, kdo je tady vlastně ten zlý, kdo hodný a kdo ten ošklivý. A pozor, přerostlý lidoop je tentokrát na naší straně. A Pánbu mu to splať, jelikož činí lidstvu vskutku službu obřích rozměrů. Mrk.

Několikrát se dějinami kinematografie mihly pokusy, snažící se převyprávět story obludného mystického stvoření kralující tajemnému ostrovu, monstra, jež si získá srdce sličné ženy a ještě se mu to vymstí, protože, jak už bylo řečeno – lidi jsou halt blbí. Poprvé to tehdejšímu divákovi mimo jiné ukázalo, jaké úžasné filmové triky už umíme (King Kong 1933). Jindy se pokusili o až teatrální drama, jindy zkusili druhořadé laboratorní sci-fi a ze země vycházejícího slunce přikvačil hybrid, kde se pokusil jakýsi ťaman v kožichu z cirkusového medvěda udělat bububu na nějakého gaye Kushu Sana (Kingukongu no gyakushu 1967) – načež se tvůrci po trikové stránce přihlásili k verzi z roku 1933! Troufám si tvrdit, že z toho vždycky nejlépe vyjde americký snímek King Kong (1976), jakkoliv je verze Petera Jacksona (King Kong 2005) úchvatná.

Dát šanci oprášené legendě na rok 2017 se však vyplatí. Akce střídá akci, a pokud jste si nepřehráli trailer desetkrát za sebou, dozvíte se i něco nového. Nechte bez obav působit na sebe Vogt-Robertsův nejnovější počin, dopřejete si pohodové dobrodružství a převyprávění legendy. Důstojné převyprávění, nabízející mnohem více prostoru pro fantazii, než kdykoliv předtím. A bitky nestvůr! Luxusní bitky, jež každý správný fanda z hlavy jen tak nedostane.

8/10
Michal Březina