Do pustiny se vkradlo trochu nachu, hochu

Michal Sirotek, jehož prapředkem musel jistě být liptákovský hostinský často titulovaný sloganem Járy Cimrmana: „Sirotek je naše máma“, ten Michal Sirotek, jehož úžasné ilustrace můžeme vídat na stránkách časopisu XB-1, ten Michal Sirotek, který už dal o sobě vědět v několika prestižních literárních soutěžích, tak právě ten mi do mé e-bukvice narval svou prvotinu, akční postapo Nachové pustiny.

 

Nuže, svítil jsem si čtečkou pár večerů do očí a musím vám říct, že mě to jednoduše bavilo. Ta kniha, samozřejmě, ne následný zánět spojivek.

 

Co bych vám tak k tomu řekl víc… No, nebudu chodit kolem hořícího františka a řeknu to natvrdo. Michal Sirotek do vás pumpuje akci tak, aby ji nebylo moc a někde přitom nechyběla. Už samotný začátek rozjíždí pěkně v divokém tempu, přičemž si detaily a vysvětlování, co se to vlastně děje, nechává chytře na později. Vlastně to do vás sype průběžně.

Ideální, co říkáte?

 

A teď si možná i říkáte, kdy prozradím něco z děje… Nedávno jsem četl instruktáž, jak napsat recenzi jako správný pionýr, jak zásadně nezmiňovat, o čem dílo je – ale pionýr ani skaut jsem nikdy nebyl a z Rychlých šípu jsem měl stejně nejradši Hahabimbi a Bratrstvo kočičí pracky. Nuže:

Milý Michal Sirotek nastiňuje svůj přiznaný brak do českého prostředí (první plus), zhruba sedmnáct let potom, co OSN schválila kobercovku na Prahu (druhé plus, he he). OSN chtěla zabránit šíření jakési nákazy, parazita, co si v ničem nezadá se strýcem Balounem a pozře zkrátka úplně všechno. Po něm nám tu zůstala jen takzvaná nachová pustina (třetí plus – mohl tam mít totiž berušky a proměnit naše skvostné údolí překypujícím mlékem a strdím v žlutou sračku – ješiš, to už se vlastně děje i tak…)

Pak tu máme hrdinu Tomáše (čtvrté plus, že to není Dominik, Kevin nebo Miloš. Nic proti Dominikům, Kevinům i Milošům, ale prostě Miloše nebrat), chudákovi se do rukou připlete jisté udělátko, kvůli kterému mu brzy začne hořet koudel za prdelí a on tak volky nevolky musí na zkušenou do nachových pustin. Tak, ono by to nebylo tolik hrozné. Být obalen barvou charakteristickou pro čas Vánoční není snad nic špatného, jenomže v těch postbabišovských pustinách řádí krvelační biokonstrukty v žoldu frakce zvané Proměna. Biokonstrukt je jakási bionelogická entita žijící v symbióze s výše uvedeným parazitem, entita myšlení ne moc rychlého, zhruba na úrovni intelektu soutěžících z Prostřeno.

Sotva vás ale mladý autor Sirotek nechá vydechnout. Tomášovi je v patách chlápek, který si nenechá říct jinak než Lovec (páté plus – taky si mohl klidně nechat říkat Oswald, Hunter nebo Miloš a Miloše fakt ne). O příčinách nachové zkázy toho Lovec ví rozhodně víc než právě Laďa z Prostřeno o přípravě chéscaků s bruštétou.

A Lovec jde Tomášovi po krku.

 

Takže to máme skvělý mix osvědčených příběhových postupů a coby hnací motor celého story pěkného záporáka a klaďase. Chce snad někdo víc?

 

Nesuďte mě, ale takhle to má být. Sirotkovic Michal s novelou téhož syžetu uspěl na prvním místě v literární soutěži Mlok. Ale u nakladatelů se mu taknějak už nepoštěstilo. Prostě chytil peška, ale hrozně moc chtěl svůj poutavý příběh dostat mezi lidi a tak jej nakonec úspěšně vydal alespoň elektronickou formou u E-Knihy jedou. Ten osiřelý chlapík se zhostil i obálky, ale to dá rozum, když je to tak šikovný kreslíř, no ne?

 

A kdo nevěří, ať běží ke Koláčkům. Kniha je k sehnání zde. 

Víc o autorovi a knize zde i zde. Trailer zde.

Ukázka zde.

Mladík si stoupl stranou k východu a pohledem zapátral kolem. Nechtěl se od té holky nechat překvapit. Pořád se mohlo jednat o podraz. Jen o kousek dál probíhala v jednom činžáku razie. Stál tam vojenský džíp s amplionem, z něhož se nesl ženský hlas.

„Venku se děje něco zlýho,“ zadrmolil skřípavý hlas vedle Toma.

Patřil staré cikánce, která seděla na špinavé dece. Vrásčitý obličej měla plný hnisavých boláků.

„Cizáků je den ode dne víc… jako by všichni najednou utíkali co nejdál od Hranice. Určitě v tom má prsty to zatracený Bratrstvo. Jestli to tak půjde dál, přestanou je vyprovázet za zdi a začnou je rovnou střílet. Nakonec… co se stalo ve Čtyřce, se může stát i tady, nemyslíš?“ zvedla na něj kalné oči.

„Trochu pesimistický postoj, ne?“ odtušil Tom.

„Prej postoj,“ vytáhla z krku chrchel a odplivla si. „Životní zkušenosti, gadžo.“

 

Hodnocení: Po sečtení všech plusů v průběhu recenze mi to vychází na pět hvězd z šesti. To je velmi dobré. Jedno mínusko je za redakční úpravu, tam kniha trochu trpí. Michal Sirotek musí najít nakladatele.

 

- - -

Michal Březina