banner
banner

Honza Vojtíšek: Česnek miluju a zrcadla se mě bojí

Honza Vojtíšek: Česnek miluju a zrcadla se mě bojí
10.10.2018
Honza Vojtíšek: Česnek miluju a zrcadla se mě bojí

Kulantní rozhovor s mistrem horroru

Možná jste někdy při nočními toulkami parkem narazili na značně zarostlého muže, plaše se kolem sebe rozhlížel a cosi horlivě zaznamenával do sešitku, na jehož přebalu se tkvěl pentagram. Patrně jste narazili na Honzu Vojtíška, jednoho z předních českých horroristů. Honzu jsem vzal do kleští a vytáhl z něj nějaké rozumy.
 
Honzo, lze tě nazývat horroristou nebo máte v Mickeyho temném klubíku jiný termín?
Pořád lepší, než terorista, ne? Ale upřímně, horrorista zní fakt divně. Jako nějaká kombinace intelektuála a úchyla. Jsem prostým fanouškem žánru. Ale velkým a zaníceným.
 
A je pravda, že máš na notýsku načmáraný pentáč?
Ne, mám tam načmáraný orgáč. Určitě jsi čekal, že přesně tohle odpovím.
 
Přiznám se, že jo. Poslyš, napadl mě onehdy námět na povídku. Lidi po jistém evolučním vývoji budou mezi sebou komunikovat podobně jako zvěř, čili si budou cirka za milion let vyměňovat názory očicháváním genitálií... Kdybys měl tento námět zpracovat, jak bys postupoval? Jo, a kdyby byl zájem, tak ti ten námět prodám za 10 000Kč, bereš?
Až za milion let? Ty jsi se mnou ještě nekomunikoval, co? Já zrovna moc future věci nepíšu, takže ti ten námět klidně přenechám a za ušetřené peníze si z Polska objednám další várku v Česku nevydávaných horrorových autorů. A že jich tam, na rozdíl od nás, vydávají požehnaně.
 
Kolik hodin denně věnuješ spaní?
Jelikož jsem na matiku nikdy nebyl, nechtěj, abych to průměroval. Pokud myslíš vyloženě mou tvorbu a ne třeba něco pro Howarda a jinam, tak někdy třeba i měsíc nenapíšu ani slovo a jindy píšu pět dní po sobě čtyři pět hodin. Píšu jak mám čas, možnost a jak se mi chce. Jelikož ale ke psaní potřebuji naprostý klid a nejlépe úplně prázdný byt, dalo by se říci, že píšu sporadicky. Teď však píšu dva romány najednou, tak je to lepší.
 
No dobře, tak kolik hodin denně věnuješ psaní?
I šest, když na to přijde.
 
Bojíš se česneku a zrcadel?
Ne, česnek miluju a zrcadla se bojí mě.
 
Jako expert na horrory mi jistě poradíš – dá se do horroru narvat humor?
Samozřejmě, viz v našich končinách Miloslav Švandrlík nebo aktuálně autorská dvojice Boček & Zubík. A myslím, že i již dlouhodobější vlna komediálních horrorů je odpovědí. Poslední dobou se mi ale zdá, že je toho humoru v horroru až moc, až to ten žánr hází trochu jinam. Občas mi to i vyloženě vadí.
 
Kromě všeho makáš i na zinu HOWARD, pověz nám k tomu víc, ale stručně, prosím.
Sedm let, 27 čísel, čistě jen horror, subjektivní, z lásky, obdivu a entuziasmu, nejsme žádní influenceři. Zdarma.
 
Nějaké perličky ze života zinnakladatele?
Když o něco požádám někoho ze zahraničí, mám to na e-malu mnohdy max. do jednoho dne. „Našim“ to někdy trvá i týdny. Třeba když jsem žádal o povídku Morta Castla, přistála mi na e-mailu půl hodiny po odeslání dotazu. Thajská herečka Nathamonkarn Srinikornchot byla hrozně nadšená, když jsme ji oslovili na rozhovor a snad si myslela, že má u nás nějak hodně fanoušků. Kdyby jen věděla, že jí tu tehdy u nás vyšli jen dva horrory a nebyly zrovna kladně přijaty… Dlouho jsme se s Obitusem hecovali, že oslovíme Asii Argento o nějakou fotogalerii, kterou bychom s ní, samozřejmě, fotili sami. Pak nám ale odmítla rozhovor, tak jsme ani nebyli moc smutní. Kontakt na Zoru Ullu Keslerovou, s níž jsme chtěli rozhovor už od samotného začátku, jsem sháněl snad pět let. Našel zrovna, když už jsem to chtěl skoro vzdát.
 
Jak by ses sám definoval pěti slovy?
Pěti to fakt nezvládnu. Jedno přidej.
 
Že seš to ty, tak tedy šesti…
Špatně snáším, když není po mém. Kdybys to chtěl sedmi, tak: Hodně špatně snáším, když není po mém.
 
Co si český horrorista myslí o současné politické scéně?
A to jako někoho zajímá? Občas je to pěkný horror. Ale jako anarchistovi a misantropovi je mi to vlastně u prdele (můžu u vás napsat slovo prdel?). Lidi mají, co chtějí a dobře jim tak.
 
Nejsme žádní upjatí šosáci, prdel u nás napsat lze. No, co bych se ještě zeptal… Cremes Brulées nebo pizza?
„Dědo, máš raději psy nebo kočky?“
„Já žeru všechno.“
Takže asi tak.
 
Marvel nebo DC Comics?
Tu otázku jsi položil schválně, že jo? Oblibu komiksů čistě subjektivně považuji za jednu z nejnepochopitelnějších věcí na světě. Ale míval jsem jak dítě, s důrazem na slovo míval, rád komiksové filmy, u nich mi ale bylo naprosto jedno, ze které stáje pochází.
 
Rambo nebo John Matrix?
Miluju scénu: „Co to je?“ „Modré světlo.“ „A co to dělá?“ „Svítí to modře.“ Matrix tak moudře nemluví.
 
Prý máš slabost pro spoře oděné Japonky? Pravda nebo mýtus?
I pro hodně oblečené. Nejsem vybíravý.
 
S kterým literárním klasikem bys šel na noční procházku do lesa a tam si s ním špital o zlu?
Určitě se Stefanem Grabińským. Cestou na první ranní vlak bychom si špitali o železničním zlu.
 
Jak se vůbec daří horroru v Česku? Prý je to u nás mrtvý žánr...
Ano, Češi horror neumí a český horror neexistuje. Přesně tohle myšlení a předsudky nedávají možnost ukázat, že ho umíme a že existuje. Ať si to myslí, kdo chce, je to jeho věc. Já si myslím, že se to poslední dobou trošku zlepšuje. Sice jen v undergroundu, ale někde se začít musí. Český horror má dlouhou tradici. Učí se o něm přeci již na základní škole. Je snad Kytice něčím jiným než horrorem?
 
Umíš boxovat či jiný kontaktní sport? Nebo je pán intelektuááál?
Bukkake se asi za kontaktní sport považovat nedá, co?
 
Jen někdy, záleží, který sportovec se pokecá. A teď vážně - jaký je tvůj vztah k českým nakladatelům?
K čemuže?
 
Jak má člověk postupovat, kdyby měl zájem narvat svou povídku do vašeho Howardu?
Poslat mi ji.
 
Co ty a různá bájná stvoření? Taky myslíš, že Kim Čong-un nekaká a přinesl ho vítr z hor?
Když se mi nestaví do cesty a nechtějí ovlivňovat a usměrňovat můj život a myšlení, ať si klidně nekakají.
 
Tento úkol je pro všechny stejný. Taková hra. Můžeš mi to totiž teď vrátit a dát mi fakt hnusnou otázku...
Taissa Farmiga nebo Vera Farmiga?
 
Záleží, která umí lépe vařit, he he. Ale dál, prý nesnášíš, když tě označují za horrorového guru. Pravda nebo mýtus?
Lidi jsou škodolibé mrchy, takže odpovídat nebudu.
 
Díky za odpovědi, guru, ale mám tu pro tebe ještě něco. Příště vyjde rozhovor se spisovatelkou Petrou Dragitou Machovou a po tobě chci, aby ses dotyčné sám na něco zeptal. Jedná se o jakousi štafetu.
Co si myslíš o přeskakování z ich do er formy v rámci jednolitého textu? Nemyslím v rámci postav nebo kapitol, ale třeba když je povídka vyprávěna v ich formě a uprostřed nebo na konci je např. odstavec v er formě...
 
Díky, předám. V rámci této štafety jsem minule zpovídal nakladatele Libora Marchlíka, a ten se tě ptá na toto: Přiznám se, že zrovna horor je pro mě terra incognita a u knih jsem zamrzl někde u Drakuly, ale i tak by mě zajímalo, co způsobí, jaký impuls musí člověk dostat, aby se z něj stal hororový spisovatel?
Á, otázka z ranku „kde berete inspiraci?“. Taková ta lehce zodpověditelná. Tak asi úplně ten nejhlavnější impuls je obliba žánru. Pak už to jde samo. Přidá se třeba zájem a touha odhalit, kam až se dá v určitých oblastech zajít, kam mohou jisté scény a vztahy vygradovat a nimrání se v tom, čeho všeho by mohli být lidé schopni. Hledání hranic strachu, hnusu, znechucení a psychického i fyzického odporu. A když všichni kolem mluví o štěstí, lásce a kráse, o čem jiném by se vám chtělo psát, než o pravdě a realitě? To už pak jsou spojené nádoby.
 
A konečně poslední otázka. Ta je tradiční. Jakým vzkazem na závěr bys oblažil spoře oděné čtenářky e-magazínu Vanili.cz? V drtivé většině to nejsou Japonky, pokud ti to nevadí ;-)
Kozačky, holky! Těmi nikdy nic nezkazíte!

- - -
S Honzou Vojtíškem se popral Michal Březina
 

Kam dál?

Děkujeme, že jste přišli na naše stránky. Mějte fantastický den a přijďte zas!
Honza Vavřička, šéfredaktor magazínu Vanili.cz

Fotogalerie

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit