banner
banner

Žena se sovou rozpíná svá křídla

Žena se sovou rozpíná svá křídla
25.10.2017
Žena se sovou rozpíná svá křídla

Recenze knižní novinky, zajímavé fantasy Žena se sovou

Žena se sovou

- Editorky Františka Vrbenská a Zuzana Hloušková

 Fortna 2017

Druhý svazek čtyřdílné antologie českých a slovenských autorek fantastiky (projekt Lehké fantazijno) nám představuje dalších třináct povídek, které rozpínají svá křídla nad všemi myslitelnými pod žánry fantastiky. Ať už jde o klasickou fantasy, sci-fi, horor, postapo, humoristickou povídku, alternativní historii či detektivku a skoro vždy naplňují to, o čem v úvodu knihy mluví Martin Fajkus. To, co je pro ženu se sovou totiž nejcharakterističtější, je především žánrová pestrost, dobrodružství, překvapení a zvrat.

Vlastně kromě povídek První rychlost Ludmily Vaňkové a Běžící muž Daniely Kovářové (prvně jmenovaná mi přišla nejen nejslabší, ale vlastně i nejvíce předvídatelná), všechny naplňují výše zmíněné atributy.

Ne všechny autorky, které přispěly svou troškou do mlýna, jsou běžným čtenářům známé a o to více překvapí kvalita jejich povídek.

To, že celému svazku nekompromisně vládnou Gaimanovsky laděné Zlaté vlny na pobřeží Františky Vrbenské a naprosto famózní variace na téma přátelství až za hrob Jany Rečkové - Kamarádky navždycky, mě ani tak nepřekvapilo. Tyto povídky tak nějak splnily má očekávání. Ostatně autorky patří mezi hvězdy české fantastiky už dost let.

Mnohem větším překvapením, alespoň pro mne, byla hororová Slučka, jejíž autorka Katarína Soyka pro mě dosud byla velkou neznámou.

Také epická fantasy Sněžná paní Miroslavy Kvášové a originální postapo povídka Martiny Belloivčové O pár kroků blíž, by si zase zasloužily pro svou originalitu mnohem víc prostoru. Oběma autorkám bych se do těchto světů doporučil vrátit v románu.

Originální a opravdu čtivé jsou i povídky U Guttenberga! Kateřiny Foltánkové, která mistrně těží ze své znalosti tiskařského řemesla a novinařiny vůbec a Lektvar správných žen Věry Mertlíkové. Ta zase srší vtipem a nadhledem.

Přestože mě ne všechny povídky oslovily, každá je svým způsobem originální a zajímavá. A je jedno jestli jde o alternativní historii jako v povídce Dieťa stepi, či neortodoxní detektivku Hvězdář se dívá nahoru, nebo o jakoukoli jinou z těch třinácti které se v tomto svazku objevily.

Medailonky autorek jsou již od předchozí Ženy se lvem standardem a jsem za ně věru rád. Stejně tak i za krásnou obálku z dílny Jany Maffet Šouflové či podobenky autorek zobrazené jako tarotové karty kterých se bravurně zhostil Jaroslav Svoboda.

Opravdu hodnotným bonusem pak pro mě byl Doslov Alexandry Pavelkové. Fantastické ženy na Slovensku jsou jasným a stručným a fundovaným textem, který mě neznalce seznámil s historií a současností ženami psané fantastiky na Slovensku.

O to víc mě pak mrzí nevyváženost mezi počtem českých a slovenských autorek, jejichž povídky Žena se sovou obsahuje. Jedenáct ku dvěma je vážně velký nepoměr.

Celkové hodnocení: 90%

- - -
Jan Procházka

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE:  

Zúčastněte se literární soutěže Uchovej mou duši!

Vanili.cz vyhlašuje soutěž o sci-fi/fantasy/hororovou povídku do společné knihy.

Mám zájem