banner
banner

Vraždy na odvrácené straně Měsíce podle Anthony O´Neilla

Vraždy na odvrácené straně Měsíce podle Anthony O´Neilla
22.06.2018
Vraždy na odvrácené straně Měsíce podle Anthony O´Neilla

„Geniálně šílené, napínavé a zábavné.“ The Wall Street Journal

Anthony O´Neill (*1964) umí psát.

Nebo si to radši posoudíte sami? Umí kloubit věty (omezuji svůj výrok) a z nějakého důvodu občas akcentuje násilí. Nevím, zda rád. Prokládá vražedné sekvence dobrodružstvími, jaká si vysnil, a chce jako každý soudný autor zaujmout maximum čtenářů. Ne příslušníky své rodiny. A bylo by absurdní ho nazývat umělcem, ale umělcem svého druhu dozajista je. Vypracoval se v něj.

Podobně jako Quentin Tarantino pracoval kdysi tento muž v půjčovně filmů, a ač je Australan, přestěhoval se do Edinburghu. Zda tam něco zdědil, netuším, ale podle všech indicií si tam dnes připadá jako doma a navíc i coby následovník Stevensonův. Ba Doylův. Ani Conan Doyle totiž nebyl ryzí Londýňan.

Loni vydal O´Neill román Dr. Jekyll a pan Seek, který se odehrává sedm let po událostech vylíčeným v Podivném případu doktora Jekylla a pana Hyda, a česky už vyšly jeho knihy Šahrazád – Útěk z Bagdádu (2001, u nás 2002) a Říše věčnosti (2006, u nás 2009). V druhé z nich pátrá Napoleon Bonaparte v Egyptě a při válečném tažení, které sám inicioval, po tajemství nesmrtelnosti, a v dříve zmíněné knížce O´Neill navázal na rámcový příběh Tisíce a jedné noci. Literárnímu braku se pak asi nejvíc přiblížili jeho Nezničitelní (2009), autor však se vykroutil z nejhoršího tím, že svůj krvák upravil na parodii. Ano, ano, jsou to jeho Čtyři vraždy stačí, drahoušku po skotsku.

Když mi zaslalo nakladatelství LEDA „neprodejný recenzní výtisk“ sci-fi románu Na odvrácené straně (2016, česky 2018), začal jsem si takřka šokovaně uvědomovat dvě věci. Zaprvé: Román o věznici na Luně přece chce už léta sepsat Ondra Neff. Kdo ho to předešel?

Zadruhé: Skoro každá kapitola O´Neillova neskutečně čtivého vyprávění končí brutální vraždou (jak se mi tak zdá) a celek rozhodně generuje slušnou porci násilí. Ne že bych ještě nikdy nečetl pana Kotletu, pana Žambocha, Jamese Herberta či Mickey Spillanea, ale taktéž oni by se nad knížkou Na odvrácené straně zachvěli. Byť často prostě zaujetím. Zachvěli by se i nad O´Neillem samým a tenhle chlap si nedělá iluze, řekli by. Ani o světě, ani o lidech. Je to brutální vypravěč. Možná si odvrácenou stranu Měsíce přivlastnil jen proto, že mu ani Země nebyla pro jeho masakry dost dobrá. Ale dost vtipkování, nahlédněme na O´Neillovu práci nevyjukaně a zodpovědně, se vší příslušnou jí vážností. A hle, nesporným faktem zůstalo, že Luna obletuje Zemi způsobem, následkem kterého NIKDY nevidíme její „zadní“ stranu. Podle O´Neillovy fantazie právě tam založil výstřední miliardář Fletcher Mosas trestaneckou kolonii pro nejtěžší vrahy a sexuální maniaky. Je to místo běsů a prostě si říká Město hříchu.

To samo by někomu stačilo, avšak O´Neill není troškař. Ví, že děje mají být poněkud prostorově rozmáchlejší, a tak... Asi dva tisíce kilometrů od tohoto zkorumpovaného, drogového pekla vykročí kupředu nikoli snad Terminátor, ale neškodně a nevinně vyhlížející android, který se neustále usmívá a bývá decentní, avšak je krvežíznivou mašinou s cílem eliminovat veškeré překážky a Město hříchu ovládnout. Nebo snad... Uvnitř onoho města se má android rozhodně chtě nechtě setkat s člověkem, jehož osobnost se mu vyrovná a jenž si říká poručík Damien Zackon.

Och, jak rád by Zackon vypátral pachatele série atentátů, ale jeho hnusné okolí o to vlastně ani nestojí. A tak je - skoro - jediný spravedlivý. Mimo to používá mozek a dochází mu, že za vraždami stojí sám miliardář. Mosas. Či snad jeho ambiciózní dcera, popřípadě oba dva.

Ondřej Neff už to jistě četl a nějakou chvilku ve Zvoli dumá, jak vylepšit vlastní vizi obdobného příběhu, aby se O´Neillovi vyrovnal. No, asi to zvládne. On není O´Neill zase takový pašák; jenom tak jeho řádky na první pohled působí. Ale je to komerce.

Přesto je Neff asi jedním z mála (a možná jen tak pěti, šesti) českých spisovatelů, který na přebití O´Neilla má. Bude-li mu však onen pomyslný souboj za to vůbec stát, jak ještě uvidíme.

Na odvrácené straně je spádný, místy až zběsilý text, a polykáte-li autorova akční líčení (a to jedno za druhým), nabudete brzy dojmu, že Měsíc byl stvořen pro mávání mačetou, usekávání hlav, tříštění lebek a jako bojiště. Budou tací, kteří knihu nevydýchají, ale další strhne. V mnohém je podobna počítačové hře. „Střílečce“, při jejímž hraní se odreagujete; a pozoruhodná energie z ní vážně sálá. Kodexy některých hrdinů se pak blíží kodexům z představ legendárního Roberta A. Heinleina. Nu, a co se zdá jen jako fór?

Že autor celičký román uvádí citací z humoristy Marka Twaina. „Člověk je jako Měsíc,“ řekl totiž kdysi tento nesporný velikán americké literatury (a levičák). „Má odvrácenou stranu, kterou dnem i nocí ukrývá.“

Víc knihu nedokáži pochválit, tak raději už skončím, a to „testovou“ otázkou, na kterou vám hned sám odpovím. Otázka zní: Která dávná česká kapela hrála působivou skladbu Romana Dragouna a Vladimíra Čorta (ten vymyslil text) Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce/A Man That Looks Like The Dark Side Of The Moon

Článek vytvořil Ivo Fencl



Kam dál?

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!
Honza Vavřička, šéfredaktor magazínu Vanili.cz

Poznámka: Děkuji vesmíru za ocenění Aeronautilus pro náš web. Děkuji za podporu fanoušků a spisovatelů, kteří nás řadí mezi úspěšné projekty. Děkuji moc za odvedenou práci všem redaktorům, partnerským webům a firmám za spolupráci a vzdělávacímu systému v ČR za manažerské vzdělání.

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE:

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit