banner
banner

Svazek nových studií Antonína K. K. Kudláče

Svazek nových studií Antonína K. K. Kudláče
14.03.2018
Svazek nových studií Antonína K. K. Kudláče

Konkrétně Antonín Kudláč prohledává ve své nové knize Barvy černobílého světa žánrovou krajinu (kapitoly zkoumající horor, sci-fi, steampunk a fantasy)

Navzdory tomu, že se populární kultura stala legitimním výzkumným tématem, většina literárních badatelů ji v Čechách a na Moravě i dál vyčleňuje ze spektra zájmu. Dělají to víc i méně vědomě a takříkajíc celostní chápání literatury zůstává doménou výzkumů v zahraničí. Je tomu už devět let, co vzniklo Centrum pro studium populární kultury, ale situace se mění zvolna. Publikací na téma každopádně přibývá a konkrétně Antonín Kudláč prohledává ve své nové knize Barvy černobílého světa žánrovou krajinu naší populární literatury po roce 1989, a to se zaměřením na populární fantastiku (kapitoly zkoumající horor, sci-fi, steampunk a fantasy), ale i krimi v oddíle pátém a posledním.

Jak fantazijní, tak i ta detektivní žánrová oblast přitom autorovi úspěšně slouží jako „pars pro toto“ celé populární literatury a jejích žánrových struktur.

Po čtivých kapitolách Cesty kupředu a zpět v české science fiction, Česká fantasy a dějiny, Horor mrtvý a pohřbený?, Minulé ráje aneb Kterak se stát českým (novo)viktoriánem a Jak se dnes v Čechách (literárně) vraždí doplňují knihu hned dva náročnější Exkursy o (1) vztahu žánru a jeho recepce v české populární fantastice a o šancích tutéž fantastiku jakkoli kanonizovat.

Takzvaná genologie, skrz niž Kudláč celý předmět svého živého zájmu uchopuje, sice pracuje s makrostrukturami a nepohybuje se nikdy „u dna“ alias na úrovni jednotlivých, konkrétních textů, pro nepochybné potřeby této knihy nicméně mají vrty a sestupy až na tu základní textovou rovinu opodstatnění. Ba jsou nutné. A protože by autor, jak upozorňuje, asi jenom horko těžko objektivně vybíral díla vhodná k zohlednění, opřel se raději o vlastní intuici a zkušenosti praktikujícího spisovatele, ale především dlouholetého čtenáře.

Aniž by, jak předpokládá, mělo kdy komu soudnému vadit, že předkládaný žánrový portrét bude ryze osobní a subjektivní.

Sci-fi, dodává, sice ve skutečnosti vlastně není ani tak žánr, jako trs či shluk žánrů, nicméně zde aplikované pojetí chce orat líšu vysloveně žánrově. A fantasy?

Nu, definovat tu věru nebylo nikdy o mnoho snazší a už Jaroslav Veis v doslovu k Neffově Něco je jinak ostatně upozornil, že tento žánr v naší kotlině – v podstatě - chybí. A proč že? Veis to vysvětloval podle mého názoru více než smysluplně, a to (prostě) rozdílností českých a anglosaských pohádek. Jsou totiž už z podstaty (i když s výjimkami) jiné.

Z Kudláčova pohledu se pak fantasy liší od SF hlavně tím, že se víc než na koncepty a ideje soustřeďuje na budování světů. Ty pak působí vedle krajin science fiction obyčejně méně pravděpodobně, ne-li až jako nemožné. „Dohoda“ se čtenářem je tu tedy víc i meritu věci, dodal bych sám; a zatímco ryzí, „tvrdou“ sci-fi takříkajíc skousne i čtenář hlavního proudu, u fantasy mají někteří problém. Problém s vnímáním, problém právě s akceptováním fikčních světů.

Genologická pozice hororu je pak ještě problematičtější. Ten je totiž, podobně jako pohádka, vlastně spíš modem než žánrem - a definovat ho můžeme spíš esteticky a psychologicky.

Nu, a výrazněji také přesahuje ve směru k mainstreamu hranice literatury populární.

Není pak snad už nutno podotýkat, že horory bývají i zcela nefantazijní.

V kapitole o literatuře děsu však možná Kudláč i k její škodě nepodchytil pranic z myšlenek teprve nedávno česky vydané knihy Stephena Kinga Danse Macabre. Nebo to snad byl záměr a on nechtěl „špinit“ akademickou půdu spekulacemi praktika, byť geniálního? Kdož ví, neptal jsem se; ale zato Kudláš zručně probírá ty nemnohé další u nás vydané práce na téma.

Kritizuje přitom malinko Martina Jirouška a nepoměrně víc už dávnou Hrabákovu práci, jíž se však vlastně zabývat přímo odmítá. Pajakovu knihu Hrůza v české literatuře reflektuje pak ještě před jejím převodem z polštiny do češtiny, což nelze než hodnotit se smeknutím. A nezapomíná ani na Linhartovo Vyprávění nočních hubeňourů.

Také jeho úvahy nad detektivkami jsou přínosem a jen bych snad poněkud polemizoval s tím, jak akcentuje Cigánkovu dávnou, byť jistěže odbornou práci Umění detektivky (SNDK 1962, 2000 výtisků); vždyť už v časech jejího vydání přece byla, maně na to vzpomínám, v jednom vážném literárním časopise charakterizována recenzí s titulem Umění cigániti.

Jak už řečeno, četné příklady děl, jež Kudláč vybírá vždy poté, co se úvodem kapitoly popasuje s definicí, jsou spíše subjektivního rázu; ale byla jiná možnost? Nemyslím si to a naopak; na nevelké ploše knihy dokázal Kudláč rozhodně ozřejmit maximum a jeho práce teď bude využívána hojnými rozvíjiteli.

Antonín K. K. Kudláč: Barvy černobílého světa. Studie o vybraných žánrech současné české populární literatury. Lektorovali Erik Gilk a Daniel Bína. Vydala Univerzita Pardubice. 2017. 202 stran. ISBN 978-80-7560-105-6

Článek vytvořil Ivo Fencl



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Odvážné fotogalerie a košilaté rozhovory najdete v sekci EroTotem. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Hledáte zábavu na firemní after party? Vyzkoušejte stand up vystoupení tzv. na stojáka Košilatá one man show!

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE:

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit