banner
banner

Psohlavec bez hlavy

Psohlavec bez hlavy
09.10.2018
Psohlavec bez hlavy

Příběh o dvou městech a dvou emocích v recenzi Barči Vrobelové

Děj lze jen těžko popsat. Hlavní dějová linie, kterou sledujeme, skončí nevysvětlitelným useknutím konce a jakékoli počínání hlavních hrdinů se stane naprosto zbytečným. Kdyby seděli doma na zadku, nic se tím nezmění. Nápad na zápletku není vůbec špatný, ale je neskutečně naivně pojat a zprzněn.

Když byly v popisku zmíněny dvě emoce, bylo to myšleno doslova. Pýcha z nadřazenosti a naprosto neopodstatněný strach, takhle se to kniha snaží prosadit. Obyvatelé jednoho města jsou zaslepeni a naprosto oddáni obyvatelům města druhého. Nadřazenost a strach jsou však jediné dvě „emoce“ v knize. Až na to, že by se to dalo popsat jinak. Arogance a tupost. A tupá je v příběhu každá postava. Naprosto nevysvětlitelné a nerealistické chování, reakce, dokonce i myšlení.

Diktátorovi se sype jeho vláda pod rukama, moc dobře ví, že mu začínají problémy a jeho jediná reakce je to, že počká?!

Takhle prosím ne
Autorka knížky Martina Vránová je jako spisovatelka naprosto nezkušená a nevypsaná. A na textu je to poznat. Kostrbaté skládání vět, stylistické chyby, nezvládnutí odstavců, přehnané popisy akcí, věcí a situací. Naprosto náhodně vhozené kapitoly a nezvládnutí velkého množství textu. Faktické a logické chyby.  A seznam by mohl pokračovat… Na textu není ani náznak nějaké práce.

Postavy, jak už jsem psala, jsou nerealistické a nesympatické. Dlouhé pohledy do dáli, nejistota a Parkinsonova choroba na vytvoření dvou postav opravdu nestačí. Místo popisování vlající pláštěnky by to chtělo příště něco jiného… cokoliv jiného. V příběhu je tolik „kůl“ akcí a vystupování, až se z toho čtenáři dělá špatně od žaludku. Nemusíme mít „kůl“ postavy, stačí, aby měly s čtenáři aspoň něco společného. Třeba to, že dýchají…

Internet… cizí slovo?
Existuje spousta workshopů, blogů, soutěží, kde autorka mohla sesbírat zkušenosti dřív, než vydala tuto knihu. Kohokoliv požádat, aby si to přečetl nebo si ji přečíst sama nahlas. Takto se knížka pro autorku stala naprosto fatální chybou.

Byla vydána zbytečně brzo. Měla nejspíš ještě zůstat zavřená v šuplíku, dokud autorka nenasbírá několikaleté zkušenosti třeba psaním kratších textů… povídek. Knížka se nenapíše za dva měsíce ani za patnáct let, pokud autor nebude pilovat svůj psací um. Přesně tohle je případ Psohlavce. Není to knížka jako taková, ale nejsurovější fáze ze všech fází psaní.

Psohlavec je knížka naprosto nesrovnatelná s jinými knížkami, které normálně vychází. Ale i přesto, že je mi to líto, musím ji hodnotit za stejně přísných podmínek, jako všechny ostatní.
A závěr? …
 
HODNOCENÍ: 0/10

Martina Vránová
357 stran

- - - -
Recenzi pro Vanili.cz napsala Barbora Vrobelová



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Odvážné fotogalerie a košilaté rozhovory najdete v sekci EroTotem. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Hledáte zábavu na firemní after party? Vyzkoušejte stand up vystoupení tzv. na stojáka Košilatá one man show!

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE:

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit