banner
banner

Petr Heteša: Život nejsou jen úspěchy

Petr Heteša: Život nejsou jen úspěchy
12.09.2018
Petr Heteša: Život nejsou jen úspěchy

Dlouho očekávaný rozhovor s předním českým spisovatelem Petrem Hetešou

Petr Heteša patří k našim předním autorům fantastiky, na kontě má mnoho románů a každý je velmi čtivý. Bylo by chybou Petra nepozvat na tradiční grilovačku otázek. Po pravdě, Petr se dlouho kroutil, neboť interview jen tak nedává, ale jelikož umím být velmi otravný, nakonec jsem ho udolal.
 
První otázku střelím jen tak naslepo. Rybaříš, luštíš roháčky, houbaříš, speedridinguješ nebo máš nějaký jiný relax?
Relaxuji jednak vytvářením ilustrací k demoverzím mých knížek – což je v průměru 25 obrázků na knížku (perokresby, mnohé jsou k vidění na FB Newchrome) a pak taky sledováním seriálů (baví mě víc než filmy), abych vůbec věděl co se v SF děje a abych nepopisoval popsaně. A taky hltám hodně knížek (nejen SF). Ale můj hlavní relax je v psaní. Profesí jsem architekt, takže jsem vystaven styku se stavebními úřady, památkáři a odbory životního prostředí a to bys nevěřil, jak vysoké procento blbů se na těchto úřadech vyskytuje. Takže když pak přijdu po takovém nechráněném styku domů, rozzuřený do běla a s depkou za krkem, tak sednu, zapnu comp a napíšu si kapitolu, v níž létají devítimilimetrové projektily s neuvěřitelnou kadencí a tečou potoky krve. Lepší relax nevymyslíš.
 
Prý jsi odstartoval svou kariéru úspěchy v literárních soutěžích. Pravda, nebo mýtus?
Někdy na přelomu tisíciletí mi táta poslal knížku Mlok, sborník vítězných povídek SF soutěže o Cenu Karla Čapka. Tak jsem to přelouskal a říkal si: Co to jako je? Tohle že  má být fakt to nejlepší? Možná to byl ale zrovna nějaký slabý rok. Tak jsem sedl, napsal povídku a další rok ji tam poslal. Vyhrál jsem to. Že by další slabý rok? Následující rok se situace opakovala. Napsal jsem povídku, poslal ji a vyhrál jsem podruhé. Tehdy jsem byl fakt hvězda. Ale miluji pointy a i tahle story ji má. Nešlo o slabé roky, šlo o slabou porotu. Pak jsem totiž asi pět let byl jedním z těch padesáti (nebo kolika) porotců, kteří došlé příspěvky hodnotí. A po těch pěti letech toho nechal, protože po přečtení konečných výsledků mě vždycky přepadla tíseň a normální depka. Mnou tři nominované povídky na nejvyšší místa pokaždé skončily až někde v druhé polovině závodního pole. Takže zpětně uznávám, že ani ty mé vítězné povídky určitě nebyly nejlepší, jenom se trefily do složení poroty toho roku. Ty opravdu nejlepší skončily v druhé polovině závodního pole. Ale tak to chodí. Nicméně Mloku fandím a je dobře, že něco takového existuje.
Na trh mě ale dostal až Vladimír Šlechta (jsme oba ze stejné vesnice - České Budějovice), který poslal můj výtvor Šest pomerančů nějakýmu kámošovi (možná Tomáš Němec?), který pak nějak zařídil, že to ve dvou dílech vyšlo jako knižní příloha Pevnosti (ovšem až po přejmenování na Šest diamantů, jelikož diamanty prý generují větší zisk než pomeranče). No a kolega Šlechta pak někdy v té době zrovna přecházel od Strak na vrbě k nově vzniklému Brokilonu, který se mě konečně ujal. Dík oběma.
 
Co tě vůbec přivedlo k fantastice? Proč ses nevrhl třeba na bajky?
Rodiče měli (a ještě mají) barák narvaný knížkami. Z tátovy strany samé sci-fi (Bradbury, Lem, Strugačtí, Dick, Ckarke, Souček, Weiss, Neff). Z máminy samé detektivky (Christie, Chandler, McBain, Simenon, Gardner). Nebylo co řešit. Žádná bajka se v baráku nevyskytovala.
 
Už ti někdo řekl, že vypadáš trochu jako Benicio del Toro? Naše fanynky mlsně pokukují.
Ne, to mi fakt ještě nikdo neřekl. V každém případě to ale svědčí o velice vytříbeném vkusu vašich fanynek.
 
Co je to cyb´n´roll?
Je to rock´n´roll v kybernetickém věku, nic jiného. Je vytvářen umělou inteligencí a na pódiu ho realizují androidi s dlouhými vlasy a potetování elektronickým inkoustem. Milují Led Zeppelin, takže si sem tam střihnout o nějakou coververzi od nich.
 
Co bys změnil na prequelech Vetřelce – Prometheus & Covenant?
Prométhea celého. Toho totiž můj čelní lalok vůbec nepobral. Covenant je v pohodě. Toho jsem vstřebal jako příjemnou oddychovku.
 
Kdybychom proti sobě postavili do ringu Petra Hetešu a Indiana Jonese, kdo by vyhrál?
Vyhrál by Heteša, protože bude narvaný neurochemickými urychlovači, nanoimplantáy a Jackem Danielsem.
 
Tento úkol je pro všechny stejný. Taková hra. Můžeš mi to totiž teď vrátit a dát mi fakt hnusnou otázku...
Proč se tenhle web jmenuje Vanili? Má to něco společného s rostlinou? S magií? S hvězdami? S milenkou šéfredaktora?  Fakt mi to vrtá hlavou.
 
Mně to vrtalo hlavou do včerejšího dne, kdy to zakladatel Vanili.cz Jan Vavřička konečně veřejně odtajnil v Českém rozhlase. Takže se jedná o jeho přezdívku ze školy. Upřímně, čekal jsem spíš, že je to název nějaké mimozemské sexuální polohy... jak znám Honzu, to by sedělo. Nuže, další otázka. Opět trochu mimo rank psaní.  V devadesátých letech tu byl úplný Klondajk, jak se dařilo v podnikání tobě?
Plyšem skončilo mé psaní, které jsem před tím realizoval především s Karlem Veverkou.
Jako architekt jsem kreslil pro ty, co ten Klondajk dokázali opravu využít. Autosalony, banky, obří rodinné domy pro rychlokvašené šéfy nově vzniklých firem. Výsledek byl ten, že jsem si sice mohl koupit starší barák, ale během těch deseti let nenapsal ani čárku.
 
Který film v tobě zanechal hluboké stopy?
Namátkově: Americká krása, Procitnutí v Garden State, Matrix. Ze seriálů Fashforward, Sense8, Američtí bohové.
 
S kterým mrtvým literárním klasikem bys zašel na virtuální kuželky?
Nepochybně se Stanislavem Lemem. Jeho Futurologický kongres (napsaný někdy před 50 lety) mě dostal už v ranném věku. Jeho predikce virtuální reality a extrémů, do jakých se může dostat, je prostě geniální. Stejně jako úvaha, že člověk (a život vůbec) je jenom určitá schránka dat, která se bude evolucí dále vyvíjet a přijde doba, kdy evoluce člověka nahradí daleko dokonalejší schránkou. To beru. No a kdyby nás při té hře ještě sledoval Raymond Chandler, byl bych nadšen.
 
Jak se vyrovnáváš se svými úspěchy?
Mám radost a do další kapitoly právě rozepsané věci vpreparuji hezkou holku. Ovšem život nejsou jen úspěchy, takže je velmi pravděpodobné, že hned v té další se z ní stane děsná mrcha. Tak už to chodí.
 
Díky za odpovědi, ale mám tu pro tebe ještě něco. Příště vyjde rozhovor se nakladatelem Liborem Marchlíkem a po tobě chci, aby ses dotyčného sám na něco zeptal. Jedná se o jakousi štafetu.
Zajímalo by mě, jak takový soukromý vydavatel funguje. Jestli si může dovolit vydávat jen věci, které se mu opravdu líbí a které žere, nebo to musí kombinovat i s fláky, co nejsou jeho šálkem čaje, ale je u nich zaručena určitá komerční úspěšnost.
 
Díky, předám. V rámci této štafety jsem minule zpovídal spisovatele Martina Bečana, a ten se tě ptá na toto: Co říkáte na nejnovější verzi Minecraftu, tj. 1.13 Update Aquatic?
Dobrá otázka, ale na špatný hrob. Nepochybně narážka na mé dvě knížky Zajatci a Vetřelci z Minecraftu. Jsem v tom naprostý laik, což možná někteří dětští čtenáři i poznali (bestie zparchantělé). Když mě Albatros oslovil s tím, že má úžasný marketingový plán založený na děsně populární počítačové hře Minecraft (o níž jsem v té době nic neslyšel) a jestli bych pro ně něco podle ní nenapsal, tak jsem myslel, že se zbláznili. Snažil jsem se je přesvědčit, že oslovili toho nepravého, jelikož mé věci zahlcené vulgarismy, sexem, drogami a krví asi nebudou nejvhodnější pro jejich dětské čtenáře. A rovnou říkám, že kdyby mě oslovil redaktor a ne mladá redaktorka, tak na to nikdy nekývnu. Udolala mě po třech týdnech. No tak jo. Stáhnul jsem si jakousi demoverzi Minecraftu, v níž jsem ale zahynul po 20 minutách ve žhavé lávě, k níž se omylem prokopal. Došlo mi, že jako hráč to prostě nedám. Takže jsem se vrhnul na Youtube a shlédl víc než stovku videí profihráčů s patřičným komentářem, abych byl aspoň trochu v obraze. Další týden jsem pak noci trávil vypisováním všech možných mobů, elixírů, šutrů a dalších blbin, co se tam vyskytují a těží. Následovalo dalších 14 nocí strávených na netu s teenagerovskými stránkami jako Bravogirl a podobnými šílenostmi, abych zjistil, čím ty děcka dneska vlastně žijí a jak komunikují. A hned další problém - žijí a komunikují na facebooku, o kterém já nevěděl vůbec nic. Následovalo další ch 14 dní studia, jak funguje facebook. Odnesly to mé dcery, které jsem otravoval trapně naivními otázkami, jak se sdílí fotka, co je to lajk a podobně. Přistupovaly ke mně ale s vlídností a chápavostí jako k roztomilému zvířátku z jiné planety. Takže s těmahle dvěma knížkama jsem si fakt něco vytrpěl. Nejvíc mě ale mrzelo (když už jsem podnikl takovou anabázi), že jsem nemohl použít skutečný autentický slovník těch děcek, který je v reálu daleko ostřejší a vulgárnější, než používají nejzápornější hrdinové v mých adult románech. Albatros by to nevstřebal (ty děcka jo). Telefonáty a maily s redaktorkou, co ještě lze a co už nelze, byly fakt husté a výživné. Takže ano, napsal jsem dvě knížky odehrávající se v Minecraftu, ale jestli se mě ptáte na verzi 1.13, tak vám k tomu těžko něco řeknu (existuje v ní ještě vůbec můj miláček Spider Jockey?) Nicméně byla to hezká zkušenost.
 
A konečně poslední otázka. Ta je tradiční. Jakým vzkazem na závěr bys oblažil spoře oděné čtenářky e-magazínu Vanili.cz?
No jestli nekecáš a jsou opravdu spoře oděné, tak bych jim možná nabídl, zda by některá z nich nechtěla postát modelem pro obálku mé příští knížky. Kreslil bych si ji sám, pochopitelně.

- - -
Petra Hetešu udolal Michal Březina
 
 



Kam dál?

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!
Honza Vavřička, šéfredaktor magazínu Vanili.cz

Poznámka: Děkuji vesmíru za ocenění Aeronautilus pro náš web. Děkuji za podporu fanoušků a spisovatelů, kteří nás řadí mezi úspěšné projekty. Děkuji moc za odvedenou práci všem redaktorům, partnerským webům a firmám za spolupráci a vzdělávacímu systému v ČR za manažerské vzdělání.

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE:

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit