banner
banner

Hanina Veselá: Mám ráda arcimágy, kteří navíc umí vařit

Hanina Veselá: Mám ráda arcimágy, kteří navíc umí vařit
20.3.2017
Hanina Veselá: Mám ráda arcimágy, kteří navíc umí vařit

VÁŽNÝ POHOVOR S VESELOU

Snoubí v sobě několik zdánlivě neslučitelných profesí. Na to, jak se píše fantasy při právnické praxi, jsme se ptali s bázlivým ohledem na paragrafy a tak bude tento rozhovor jako jediný striktně seriozní. Hanina dala naposledy o sobě vědět v projektu Žena se lvem.
 
Dobrý den paní doktor, ehm… dovolili bychom se optati na zdravíčko? Dobrý?
Ptáš se na to fyzické nebo na psychické? Nu, zatím to jde. My, právníci, míváme tuhý kořínek.
 
Kontrolní otázka, co se skrývá pod paragrafem 345 - Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.?
Ať je to cokoliv, nechť to tam zůstane.
 
Jak vypadá Tvůj tvůrčí proces? Dostaneš chuť psát, jdeš si udělat kafe, smeteš ze stolu odložené případy, zahledíš se do krajiny… nebo úplně jinak?
Nepatřím mezi pisálky, kteří chodí s tužkou a blokem v kapse, a kdykoliv je líbne múza, vytáhnou své nádobíčko a pouští se do díla. Já své nápady nosím většinou pouze v mysli, což je i bezpečnější, poněvadž je nikdo nemůže ukrást, a sahám po nich teprve, když mám na psaní čas.
 
Kdy konkrétně dostaneš impuls ke psaní? Třeba po pěkném filmu, silném životním zážitku, nebo to přijde samo?
Může to být cokoliv. Inspirace je jako čert, nikdy nespí. Najednou prostě cítím, ano, je to tady! A pak znova a zase... Je to opojné jako droga. A pak dlouho nic nepřijde a člověk s tím nic neudělá.
 
Jak bys stručně představila svá díla neznalému čtenáři?
Průběžně pracuji na cyklu o telepatce Magnólii. Jsou to syrové cynické příběhy, snad mohu říct dark fantasy (podle jednoho recenzenta dokonce „sex and blood“), odehrávající se v pestrých kulisách českého herního světa Asterion. Od čtenáře jeho znalost nepožaduji, já jej však nastudovaný mít musím a těsně spolupracuji s jeho tvůrci. Vyšly mi dva romány u nakladatelství Mytago, jeden kolibřík a několik povídek, přičemž každé dílo je uzavřené, takže je úplně jedno, čím čtenář začne.  
 
Jaký typ mužů Ti nejvíce imponuje?
Silní. Schopní. Úspěšní. Ehm... Třeba můj arcimág Zvin. Je šedou eminencí plavenského císařské dvora, nejmocnější telepat široko daleko a jeden z Magnóliiných milenců. Nu, a když takový muž umí vařit, je to milý bonus.
 
Máš ráda humor?
Ano, zejména ten suchý a cynický. Kdysi jsem dokonce napsala humornou hříčku Mrakulin grimoár. Hříchy mládí... Vyšlo to jako příloha časopisu Pevnost a existuje i elektronická verze.
 
Kdo tě v knize či filmu baví nejvíc? Hrdina, antihrdina anebo záporák?
Ten, kdo je dobře zahraný nebo – v případě knihy – není papírový. A udělat dobrého klaďase je kumšt. Většinou je prostě jenom „hodný“ a „čestný“ a to je nuda. Zejména, když „hodný“ a „čestný“ je každý druhý románový hrdina. Zlouni mají většinou daleko víc možností se projevit, a pro nezávislého pozorovatele často bývají zábavnější. Navíc formují charakter hrdiny. Uznávám nepsané pravidlo, že bez pořádného zlouna není ani žádný pořádný hrdina. Mým posledním favoritem je Thorův nehodný brácha Loki.
 
Na co kladeš důraz při psaní recenzí?
Na čtenáře, kterému by se kniha mohla líbit. Ten je tou důležitou osobou, ne autor. Autor už své řekl. Řada úspěšných knih je vhodných jen pro vybrané publikum (typicky „klučičí“ akční věci nebo „krmná“ fantasy, „vlakové čtení“...) A na to naši recenzenti rádi zapomínají. Akční oddechovka, pokud je dobře řemeslně napsaná, většinou získává výrazně vyšší hodnocení než kupříkladu originální kniha, která však je tak „výjimečná“, že není pro každého. Proto procentuální hodnocení knih příliš neoblibuji. To slovní je podle mě mnohem důležitější a právě ona nešťastná procenta je mohou zastínit.
 
Jak si představuješ ideální zimní večer?
Někde v Karibiku, na lodi, se spoustou karibského rumu. A když by tam byl Jack Sparrow, tak bych se vůbec nezlobila. Studené evropské počasí je další z věcí, které příliš neoblibuji...
 
Jaké jsou Tvé plány na rok 2017?
Dokončit novou Magnólii – román „Krev teče vždycky červená“. Vím, nejsem zrovna originální, ale dopsat se to musí.
 
Kdo je z českého literárního nebe Tvou spřízněnou duší?
Mám ráda díla své kolegyně z branže, Karolíny Francové, která se s postavami také zrovna dvakrát nemaže. A mou spřízněnou duší je nováček na poli fantastiky, Kristina Haidingerová, pro níž žádné téma není dost odvážné, aby se ho nechopila.
 
Je podle Tebe česká fanouškovská sci-fi/fantasy základna silná?
Myslím, že ano. Máme dva tištěné časopisy, nějaké fanziny, spoustu f/sf webů, každý měsíc con... Který stát to má? 
 
Který sci-fi nebo fantasy film Tě nejvíc ovlivnil?
Souboj titánů. Ten původní. Úplně jsem se zamilovala do medúzy. Oslovila mě tragédie jejího osudu a také se mi líbily její planoucí oči. Úžasně zelené. Byla to láska na první pohled, dokonce jsem se jí pak  snažila nakreslit se všemi těmi roztomilými hádky kolem hlavy. Bylo mi osm let...
 
Tradiční otázka: Jakou jedinou věc na světě si vezmeš do autobusu?
Hm... Těžká otázka? Asi kvalitní obuv. Modernímu chození po městě naboso jsem stále ještě nepřišla na chuť.
 
A když jsme u tradičních otázek, ještě nám nikdo správně neodpověděl, jak se dají v asijských zemích zavolat hasiči. Zkusíš teď Ty?
„Zastarejže, zastarejže. Fire, fire, fire!!“
 
Podporuješ začínající autory?
Ty, kteří si to zaslouží, ano. Nemám ale moc pochopení pro samonáklady, s nimž se v poslední době roztrhl pytel. Případně věci, které vyjdou pod hlavičkou nějakého renomovaného nakladatelství, ale ve skutečnosti si to autor sám zaplatil. Většinou se to totiž nedá číst a člověk nemusí být literární kritik, aby to poznal. Špatné řemeslo a absence redaktorských zásahů z toho koukají, jak sláma z bot. Takové věci nejenže przní knižní trh, ale také značku dotyčného nakladatelství. Občas se sice i mezi nimi může najít skvost, to je ale výjimka potvrzující pravidlo. Naopak si cením autorů, kteří nejsou líní na sobě pracovat a snaží se prosadit klasickou cestou. Je to sice mnohem těžší a časově náročnější, než si to vydat sám, ale na výsledku to je znát. Je fajn, že takových autorů je u nás pořád dost.
 
Stává se Ti, že knihu, která bude recenzovaná, vůbec nedočteš?
Naštěstí ne moc často. V takovém případě většinou nenapíši ani recenzi a knihu se snažím podstrčit k recenzování někomu jinému. Jen jednou mi to nevyšlo. Onen další recenzent mi to vrátil s povzdechem, že je to tak pitomé, že to taky nezvládne dočíst. Doteď mi to leží doma a já mám z toho špatné svědomí. Měla jsem tu odsuzující recenzi napsat. Ona kniha, jejíž název i autora taktně zamlčím, měla hned několik dalších recenzí a všechny velmi kladné (a ne, nejednalo se o nijak akční záležitost, ani o věc známého autora).
 
Jaký je rozdíl mezi románem a povídkou?
Povídka by měla mít nějaký děj a pointu a vše, co je v ní řečeno, každá scéna i postavy, by měly mít v příběhů svůj význam. U románu je to jedno. Nemusí mít pointu a mnohdy ani děj. Mohou tam být i zbytečnosti a vata. Pokud je to čtivě napsané., čtenář to sežere i s navijákem. Takových knížek najdeme řadu, i když já osobně preferuji i ten příběh a vatu v knihách moc ráda nemám.
 
Je u autorů sci-fi/fantasy důležitá sebepropagace a proč?
To záleží na tom, zda mají někoho, kdo tu propagaci udělá za ně. Pokud ne – což je u nás docela běžný jev – tak pokud nechtějí spáchat literární sepuku, budou své dílo propagovat, co to půjde. Náš knižní trh není moc velký a je přímo zahlcen nejrůznějšími tituly různé kvality a samonáklady tomu nepomáhají, spíše naopak. Kniha může být sebelepší, ale pokud se o ní čtenář nedozví, zapadne v prachu regálů. A není nic snazšího, aby dobrá kniha takhle neslavně skončila.
 
Mohla bys nám přiblížit projekt Žena se lvem, kde jsi jednou z autorek?
Původně byl záměr vydat sbírku povídek výhradně ženských autorek. Zadání znělo schopná hrdinka, která plně využívá svých schopností a je důstojným protihráčem hrdiny – muže. Případně hrdina muž, čelící ženě, která není vylíčena ve stereotypních barvách žánrové literatury. To druhé je také případ mé povídky, lovecraftovského hororu psaného z pohledu muže. Projekt se ale rozrostl, neboť schopných píšících žen je u nás nemálo. Teď to vypadá, že se dočkáme rovnou čtyř sbírek. První z nich, nazvaná „Žena se lvem“, měla úspěšnou kampaň na startovači  a v knihkupectvích je k dispozici od ledna tohoto roku.   
 
Závěrem jedna otázka z fantasy ranku. Kdo je to? Žije v lese a skáče na laně?
Netuším. Docela by mě ale zajímalo, co u vás v redakci kouříte. Nemáš toho kousek?
 
Co bys vzkázala čtenářům portálu Vanili.cz?
Zkuste se při výběru knihy neřídit jenom obálkou a anotací (které většinou dělá nakladatel a někdy nemusí mít s autorem, a často ani s knihou, příliš společného). Zkuste se zajímat víc o obsah – zalistujte knihou, přečtěte libovolnou stránku... A samozřejmě, čtěte české autory! Více na mém webu: http://haninavesela.cz/

Novinářem ex offo byl Michal Březina

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE:  

Zúčastněte se literární soutěže Uchovej mou duši!

Vanili.cz vyhlašuje soutěž o sci-fi/fantasy/hororovou povídku do společné knihy.

Mám zájem