banner
banner

Rozhovor se Zdeňkem Rampasem

předsedou Akademie science fiction, fantasy a hororu

Představte prosím čtenářům scifi portálu VANILI.cz Akademii science fiction, fantasy a hororu (ASFFH). Jaký je význam, poslání a činnost Akademie?

O Akademii SFFH a její historii by se dalo dlouze a nezáživně psát, ale pro čtenáře vanili.cz postačí říci, že jde o něco jako filmový Oskar, či tedy spíše Český lev, jen místo filmů, herců a režisérů jsou hodnoceny knihy, autoři, překladatelé atd.

Akademie dokonce v prvních letech své existence hodnotila i fantastické filmy, komiksy a hry, ale pro malý zájem distributorů a pro neustálé personální obměny příslušných pracovníků (každý rok bylo nutné kontaktovat a přesvědčovat nové lidi) se nakonec omezila na knižní a časopiseckou produkci českých a slovenských vydavatelství a nakladatelství.

Akademie pracuje dvoukolově, z prvního kola vzejdou nominace, obvykle pět v každé kategorii, a ve druhém kole se tzv. australskou metodou sčítání hlasů hlasuje pro absolutní vítěze. (Tento na první pohled složitější systém zajišťuje, že vítěz obvykle získává nadpoloviční počet hlasů díky tomu, že se zohledňují i druhá a další místa, pokud je tedy Akademik při hlasování uvede.)

Akademie letos hlasovala po devatenácté, slavnostní vyhlášení výsledků na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy je také hlavní akcí, kterou pořádá. Vítězové jednotlivých kategorií Akademie obdrží sošku Sfingy opírající se o knihu.

V logu Akademie je odkaz na spolupráci s World SF. Co to znamená? Jakým způsobem spolupracujete s celosvětovou scifi komunitou?

Bohužel, to logo má už jen historický význam, odkazuje na první roky existence Akademie SFFH, kdy zřízení Akademie SFFH bylo jednou z (několika) aktivit české pobočky World SF. V současnosti tato organizace nevyvíjí žádnou činnost a faktickým zřizovatelem Akademie je Československý fandom (tedy „spojení organizací“ Československý fandom v ČR a Československý fandom na Slovensku).

ČS fandom se stará o materiální zajištění Akademie a menší část Akademiků je zároveň jeho členy, většina je tvořena členy redakcí papírových a webových časopisů specializujících se na fantastiku a zaměstnanci na SF/F zaměřených specializovaných knihkupectví.

Fandom jako zřizovatel uděluje ceny, o kterých Akademie nehlasuje, hlavně v poslední době stále častější cenu in memoriam.

Akademie jako taková se zahraniční spolupráci nevěnuje, pouze její členové nakladatelé a překladatelé mohou využívat toho, když Akademie ocení zahraničního autora, se kterým spolupracují. Českým a slovenským autorům naopak pomůže, když mohou do své bio a bibliografie uvést nominace a ocenění Akademie SF.

Jste předseda Akademie science fiction, fantasy a hororu (ASFFH). Do jaké míry vám předsednictví ovlivňuje soukromý život? Máte hodně povinností? Které jsou nejpříjemnější?

Akademie každý rok stojí mě a mou rodinu poměrně dost času, od ledna do poloviny května každého roku nemine den, abych se alespoň mailem nevěnoval něčemu, co s ní souvisí. V lednu se vytváří tzv. Orientační seznam, který obsahuje soupis všech vydaných SF/H/H knih minulého roku, seznam všech českých a slovenských povídek a co nejúplnější výčet překladatelů a ilustrátorů aktivních v příslušném roce.

Ten se po aktualizaci adresáře Akademiků rozešle jako jeden z materiálů prvního kola, po uplynutí zhruba měsíční lhůty se sčítají vrácené hlasy a jejich součet vytvoří nominace, tedy druhé kolo. Mezitím se shánějí sponzoři, zajišťuje výroba SFing, objednávají prostory na Veletrhu atd. Pak následuje druhé kolo a organizační horor spojený s předáváním cen.

Nedávno jsem si sepsal itinerář prací, které jsou nutné k zajištění jednoho ročníku Akademie, a došel jsem ke 43 položkám. A bohužel ve většině jsem nějak namočený.

Co je z toho nejpříjemnější? Tahle otázka mi připomíná vtip o opici, která se mlátí kamenem do ruky. Když se jí ostatní ptají, proč to dělá, tak praví, že pro tu úžasnou úlevu, když přestane. A takhle nějak se cítím, když je předána poslední soška a zbývá jen uklidit pódium a moci si konečně popovídat s přáteli, kteří na Akademii přijeli často z velké dálky.

Zažil jste díky Akademii a vztahu ke scifi něco naprosto unikátního, co Vám udělalo obrovskou radost? Například setkání s akční filmovou hvězdou?

Setkat se s filmovým idolem asi nikdy nebylo mým snem, a pokud kdy ano, tak jsem to v průběhu desítek let života asi zapomenul.

Akademie mě „zaměstnává“ pouze posledních dvacet let, ale protože jsem byl už při zakládání prvního Českoslovenkého SF klubu v roce 1979, setkal jsem se a setkávám se s každým, kdo něco na naší (československé) fantastické scéně něco vykonal a něco znamená. A to mi jistě může každý fanoušek závidět.

Samozřejmě nemládnu a jako každý se zajímám hlavně o věci, které mě oslovily v nejvnímavějších rocích života, tedy v dost dávné minulosti, takže některé věci jako například superhrdinský komiks nebo filmy podle něj mě trochu míjejí, na druhou stranu si díky Akademii musím všímat i těchto a podobných věcí a to mi pomáhá, když už ne udržovat si duševní mladost, tak alespoň zpomalovat stárnutí. :-)

Co Vás na scifi baví? Jak dlouho jste fanouškem science fiction?

Řekl bych, že kam mi paměť sahá. První kniha, kterou jsem přelouskal tedy hned po slabikáři, byl Pirát Kanafas od Jaroslava Vodrážky. Mohlo to být někdy o prázdninách mezi první a druhou třídou. Ondřej Neff někde řekl, že fanoušek SF se už v dětství pozná podle toho, že si v koruně jabloně nehraje na piráty, ale na kosmickou loď. Kupodivu, jak již název naznačuje, má iniciační kniha pojednávala o pirátech. Ovšem ne o těch z Karibiku, ale o takových českých. Loď si postavili z trosek, které moře vyvrhovalo na pláž u hostince jednoho z nich, a platným členem posádky se stal i hostinského kozel Kanafas. Byla zde ale i SF vrstva, to když piráti na jednom ostrově našli prehistorická vejce nějakých blíže nespecifikovaných pravěkých oblud. Ta vejce nějak vyseděli a na vylíhlých praještěrech, potom co trochu povyrostli, jezdili jako na obřích koních. Ilustraci toto zpodobňující mám dodnes před očima, pravěké obludy měly hnědou až okrovou barvu a vůbec se nepodobaly dinosaurům ze Zemanovy Cesty do pravěku, což byl v těch letech můj jediný zdroj paleontologických informací.

Možná nejpodstatnější na té knize, alespoň pro mě, byla její neukončenost a to hned dvojího druhu. Jednak podobně jako E. A. Poe, který nechal na čtenáři, aby si domýšlel Dobrodružství Arthura Gordona Pyma, i Vodrážka ukončil příběh někde uprostřed pirátského dobrodružství, či mi to tak alespoň podsouvá má paměť. Navíc ale můj výtisk, který jsem zřejmě podědil po některém z matčiných bratrů, měl několik, alespoň pro mě, tehdy dítě, velmi podivných vlastností. Část stránek chyběla a některé byly zpřeházené. To vnášelo do mé první dětské četby další dobrodružnou a hlavně tajemnou, autorem zcela jistě nezamýšlenou vrstvu.

O dva či tři roky později mi matka koupila jedno číslo Ohníčku, kde právě na pokračování vycházela novela Ludvíka Součka Ďáblův prsten. A opět snad to, že šlo o nahodile vybrané pokračování, neznal jsem začátek, nevěděl, jak to bude pokračovat, podpořilo mou vášeň pro literaturu s tajemstvím a nasměrovalo mě na celý život. Potom přišly další Součkovy povídky a knihy, J. M. Troska, Vejdělek, Weiss...

Jaký je Váš nejoblíbenější scifi film a proč?

Zardoz, Vesmírná odysea 2001, Barbarella, Divoká planeta, Vetřelec, Blade Runner, z českých Akce Bororo, Vynález zkázy a další filmy Karla Zemana. Hlavně tedy filmy, které byly (alespoň pro mě laika) v něčem novátorské, to jest obsahovaly scény či postupy, které pak nacházíme v jiných filmech celá desetiletí.

Kdy jste byl naposledy v kině na nějakém fantasy, scifi či hororovém filmu?

Do kina se moc nedostanu, občas na nějaké projekce, celkem nedávno jsem viděl Enderovu hru a předtím Kapitána Ameriku, řekl bych, že velko/film je v krizi, mnohem zábavnější a často i více obohacující mi připadají moderní TV seriály. Samozřejmě jsem si nenechal ujít Hru o trůny.

Jaká je Vaše oblíbená scifi kniha?

Nedokážu vybrat jednu, jako středoškoláka na mě velice zapůsobil Malevil Roberta Merleho, jako na každého na mě v době vydání zapůsobil Den trifidů a Strugackých Je těžké být bohem. Nejen abych jmenoval něco z tohoto tisíciletí, musím připomenout Spin Roberta Charlese Wilsona.

A z českých Spěšný vlak Ch24.12. Jana Poláčka, Valhalu Františka Novotného a pentalogii Mycelium Vilmy Kadlečkové. Už první dvě jmenované knihy ukázaly, že si naše SF nezadá s mainstreamem, ale poslední jmenovaná to dokázala mainstreamovým čtenářům i prodat.

SF, která mě formovala, ale stála na povídkách, dříve např. Stanisłava Lema, nyní třeba Grega Egana.

Kdyby bylo možné cestování v čase? Kam byste se jako časový turista chtěl podívat?

Na Golgotu a zjistit, zda všichni ti lidé tam nejsou také cestovatelé časem, kteří z Evangelií vědí, jak se mají chovat a co mají křičet.

A co neviditelnost? Jak byste ji využil během 24 hodin?

Někam se zašít a být si jist, že mi všichni dají 24 hodin pokoj.

Pokud byste si mohl zapůjčit ženské tělo a být ženou na celý den, co by vás lákalo vyzkoušet?

O tom jsem nepřemýšlel, nenapadlo mě to ani při četbě povídek Grega Egana, který téma docela vyčerpal. Předpokládám, že jde o mladé a atraktivní tělo. Určitě by bylo zajímavé bezprostředně zažít ten pocit, jaké to je, když na mě muži jako já civí :-)

Na jakou akci v nejbližší době byste chtěl pozvat čtenáře scifi portálu VANILI.cz a co byste jim chtěl na závěr našeho rozhovoru vzkázat?

Chystám se na Parcon/Istrocon do Bratislavy, pokud jej neznáte, nenechte si ujít zajímavou zkušenost.

 

Děkuji za rozhovor!

 


Autor rozhovoru: Jan Vavřička (Google+). Kontakt do redakce scifi webu VANILI.cz.

TIP!: Přečtěte si další zajímavé rozhovory s celebritami!